Zatravněním dochází především ke snížení erozních a odtokových poměrů v sadech a vinicích. Význam tohoto opatření ještě stoupá ve svažitých terénech.
Pokud je půda celoročně obdělávaná bez pokryvu rostlin tzn. v černém úhoru, probíhá zasakování vody při dešti tak, že se nasytí svrchní vrstvy a potom se teprve vláha šíří do nižších vrstev. Tento proces je poměrně pomalý a při silném dešti se voda nestihne vsáknout, začíná odtékat s tím, že sebou bere jemné částečky půdy, někdy i hrudky. Takto dochází k plošné erozi většinou v horní části svahu, ve střední části svahu se mohou vytvářet mělčí nebo hlubší rýhy. Nedostatečně rychlé zasakování dešťové vody způsobuje vodní erozi.
Eroze nemusí být jenom vodní. Především v sušších oblastech může docházet k větrné erozi. Vítr zvedá jemné částečky půdy a unáší je mnohdy na velké vzdálenosti.
Zasakování vody v trvalých travních porostech (mezititulek)
Probíhá tak, že dešťová voda rovněž nasytí svrchní vrstvu a potom proniká hlouběji, ale navíc má voda možnost prosakovat do hlubších vrstev systémem nejrůznějších trhlin a pórů v půdě. Voda takto zasakuje mnohem rychleji a hlouběji. Pro tento jev je možné použít termín makropórové proudění.
Póry na neobdělávané půdě pod trvalým travním porostem nejsou nikdy rozloženy ideálně rovnoměrně, ale tvoří různé trhliny a praskliny, kterými rychleji zasakuje srážková voda. Velikost těchto půdních pórů se pohybuje od 0,001 mm do více než 1 cm. Za makropóry se považují ty, jejichž velikost přesáhne 0,1 mm.
Tvorba makropórů může mít nejrůznější příčiny:
1. Abiotické – půda podléhá nejrůznějším povětrnostínm vlivům. Při nadbytku vláhy dochází k bobtnání jílovitých částic, při vysušování dochází k jejich smršťování. Čím je půda jílovitější, tím větší praskliny a trhliny vznikají. Někdy mohou dosáhnout šířky 4–7 cm a hloubky dvou i více metrů. Významný vliv má rovněž opakované promrzání a rozmrzání půdy.
2. Biotické – půda představuje životní prostředí pro rostliny i živočichy, kteří svými životními projevy přispívají ke vzniku makropórů. Z živočichů jsou nejdůležitější dešťovky a mravenci. Makropóry vznikají i po odumřelých kořenech rostlin.
Člověk svou činností výrazně ovlivňuje výskyt makropórů v půdě, při pravidelné kultivaci se povrchová vrstva narušuje a likviduje, zatímco při uplatňování bezorebných technik se makropóry rychle obnovují.
Činnost makropórů pro urychlené vsakování vody se uplatňuje především za intenzivnějších dešťů. Během nich dochází k překročení kapilární zasakovací schopnosti povrchové vrstvy půdy a voda na jejím povrchu začne vytvářet souvislou vrstvičku. Potom začne voda stékat do jednotlivých makropórů a zvlhčovat jejich stěny.
Význam makropórů se uplatňuje především za intenzivnějších přívalových dešťů v podmínkách nenarušeného půdního pokryvu, kdy umožňuje zvýšit několikanásobně intenzitu zasakování vody a zabránit tak extrémnímu odtoku vody. Přestože funkční makropóry, to jsou ty, které jsou spojeny s povrchem půdy, tvoří jen 1–5 % z celkového objemu pórů, jsou schopny odvést až 50 % vody v případech, kdy intenzita deště je vyšší než vodní vodivost půdy.
Voda v trvalých travních porostech má daleko lepší možnost zasakovat. Tato skutečnost opodstatňuje i zatravňování meziřadí v ovocných sadech a vinohradech, kde se tvrdilo, že travní porost zabraňuje pronikání vláhy ke kořenům dřevin. Naopak při pravidelné kultivaci dochází k přerušení makropórů a voda zasahuje pouze do určité hloubky půdy a tím se nemusí ani ke kořenům stromů a dřevin dostat.
Další výhody trvalých travních porostů:
– vytváří množství organické hmoty. Jednak tím, že narůstá velké množství jemných kořenů, které později odumírají a tvoří se nové a dále tím, že se nadzemní část mulčuje. Pokud se přidají k travním druhům i jeteloviny, které díky hlízkovým bakteriím na svých kořenech poutají vzdušný dusík, dochází k obohacování půdy dusíkem.
Text a foto Ing. Marie Hrubá, Agriservis, s. r. o., Zlín
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2011.
