Kartáčkaté kosatce jsou významné zahradní rostliny. V zahradách se setkáme stále setkáváme s tradičně pěstovanými odrůdami vzniklými hybridizací v přírodě či v zahradách možná již ve starověku. Ty jsou však vytlačovány moderními hybridy označovanými jako Iris barbata hort.
Mezi plané kosatce se občas řadí klony, které patři k nejstarším kulturním kosatcům. Jsou to většinou kříženci, o nichž nevíme, zda vznikli v přírodě nebo v kultuře. Pěstují se již od středověku, mnohem déle než kultivary známého původu. Dříve se často pěstovaly na venkovských zahrádkách a někdy i zplaněly kolem zaniklých sídel. Dodnes jsou ještě dost běžné v oblastech s pomalejší obměnou ve skladbě pěstovaných rostlin, ale tam, kde jsou zdroje nových kosatců, ty původně pěstované rychle mizí.
Jedná se o hybridy mezi I. variegata a I. pallida s.l. Původně byly popsány jako samostatné druhy (I. x flavescens De Candolle, I. x lurida Soland., I. x sambucina L., I. x squalens L., a I. x neglecta Hornem., popsaný později také jako Iris varbossania Maly). Mezi sebou se liší především zbarvením. V barvách květů jsou často zastoupena žlutá barviva, jejichž jediným zdrojem byl kosatec pestrý, a fialová od I. pallida.
Ačkoli tito kříženci jsou občas stále uvádění pod samostatnými druhovými jmény, a nebo naopak jsou zahrnovány do I. germanica, který však má jiný původ, na původ těchto hybridů poukazoval již zmíněný De Bure. Byli to kříženci I. pallida a I. variegata, nikoli samostatné druhy odpovídající druhům přírodním.
Kosatec německý (Iris germanica L.)
Raný kosatec vysoký 60 – 70 cm. Nasivělé listy bývají i přes zimu zelené. Stonek je poměrně chudě větvený (počet květů na stonku je 4 – 5). Květy bývají fialové nebo bílé. Kromě bazí okvětních lístků ve vnitřní části květů, které jsou pro celkový barevný efekt nevýznamné, v nich zcela chybí žlutá barva. Kosatec německý v užším smyslu je sice jedním z nejvýznamnějších historických kartáčkatých kosatců, ale současné zahradní odrůdy (Iris barbata), ač jsou s ním příbuzné, vznikaly samostatně.
Kosatec německý v užším smyslu je nejspíše kříženec odvozený ze dvou kategorií geneticky i geograficky vzájemně poměrně vzdálených druhů jižní Evropy. Jeho předpokládané rodičovské druhy (nebo přesněji skupiny druhů) nyní nerostou ve vzájemné blízkosti. Vysoké a pozdní kosatce, které mohly být jeho předky, jsou příbuzné s kosatcem trojským (I. trojana s. 1. A.Kern. ex Stapf ) (2n=48). Rostou v přírodě ve východním Středozemí. Druhý předpokládaný rodič, nízký raný I. lutescens (2n=40), je rozšířený v západním Středozemí. Kosatec německý je životaschopnější a přizpůsobivější ke klimatickým podmínkám než původní mateřské druhy a proto se stal oblíbenou zahradní rostlinou i severněji ležících oblastí.
Kosatec německý je znám v několika klonech, z nichž některé byly popsány jako samostatné druhy. Mají 2n = 44, jsou prakticky neplodné a množí se převážně generativně. Asi nejznámějším klonem je kosatec florentský (I. florentina L.) s namodrale bílými květy a z poloviny blanitými listeny. Tento klon se může pěstovat pro voňavkářství, stejně jako I. pallida. Různé formy kosatce německého se rozšířily po různých oblastech Evropy s největší koncentrací v západní Středomořské oblasti. Často se pěstují na zahradách, nacházíme je i na hřbitovech a na vinicích.
Do širšího okruhu I. germanica jsou někdy řazeny i rostliny s 2n= 48, které jsou často celkově větší. Někteří autoři je udávají jako variety kosatce německého, jiní jako samostatné druhy. Jedná se o I. biliottii Foster, I. croatica Horvat, I. cypriana Baker et Foster, I. mesopotamica Dykes, I. trojana Kerner. Jsou rozšířené převážně ve východním Středomoří. Dají se najít i na Balkáně, a přes Turecko a na jihu zasahují po Izrael. Při opylení cizím pylem jsou plodné.
Kosatec bělostný (Iris albicans Lange)
Teplomilný kosatec se sivými listy, které v létě částečně zatahují a raší na podzim. Stočení listů v podélné ose je jeho charakteristickým znakem. Stonek má často jen jednu postranní větev a je vysoký kolem 45 cm. Listeny bylinné do 1/2, na špičce blanité. Květy přisedlé, mléčně bílé s olivově zelenou žilnatinou při kartáčku, vzácněji modrofialové (Iris ´Madonna´). Kartáčky žluté. 2n=44. Tento dlouho pěstovaný kosatec byl poprvé popsán v roce 1860, předtím byl zaměňován s I. florentina. Nejstarší údaje o místech jeho výskytu (již jako zplanělé rostliny) pocházející z východního Středomoří od Arábie po Jemen. Dnes je obtížné zjistit místo jeho vzniku, protože současný výskyt často doprovází středověká sídla a nyní jsou to především hřbitovy. Při teplotách nízko pod bodem mrazu zmrzá.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 6/2011.
Text a foto Mgr. Milan Blažek, Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Průhonice
