Wisteria (vistárie) byla pojmenována po americkém přírodovědci Caspra Vistara, který žil v letech 1761–1818. V okrasném zahradnictví se nejvíce pěstují dva základní druhy W. floribunda (vistárie květnatá), a W. sinensis (vistárie čínská), méně se setkáme s W. macrostachya (vistárie velkokvětá) a W. frutescens (vistárie křovitá). Původem jsou z Číny, Japonska a Severní Ameriky.
Vistárie jsou velmi bujně rostoucí 8 až 12 m vysoko pnoucí liány s pravotočivými nebo levotočivými ovíjivými kmeny a větvemi. Listy jsou opadavé, lichozpeřené, střídavé až 30 cm dlouhé z devíti až devatenácti krátce řapíkatými lístky, vejčité kopinaté až eliptičně špičaté, 6–8 cm dlouhé. Mladé větévky a pupeny hedvábitě chlupaté, později olysalé. Květenství v kratších nebo delších hroznech, jednotlivé květy jsou motýlkovité, světle modré, modrofialové, fialové, bílé, růžové a v dalších barevných odstínech pavézy, křídel i člunku. Kalich krátce zvonkovitý, pětizubý, dva horní zuby srostlé, dolní tři delší, pavéza velká, ohrnutá, křídla polodlouhle srpovitá, člunek uťatý se špičkou. Květy vykvétají buď současně nebo před objevením listů a voní. Květní pupeny se zakládají na krátkých a slabších postranních větvičkách na starším dřevě. Na převislých hroznech květy rozkvétají postupně od shora dolu nebo se otevírají současně. Hroznovité květenství je nejčastěji převislé nebo poněkud vzpřímené. Doba kvetení se pohybuje podle druhu i kultivaru od dubna do září. Vistárie než poprvé zakvetou trvá to od doby výsadby zpravidla pět až osm let, závisí to od druhu, kultivaru, způsobu množení, řezu, růstové formě tvarování a hnojení. Jako typicky motýlokvětá dřevina vytváří na kořenech hlízky a se vzájemně prospěšném soužití s bakteriemi mají schopnost vázat vzdušný dusík. Uvedené druhy vistárií jsou u nás mrazuvzdorné, ale jinak jsou to teplomilné popínavé dřeviny. Jen ve velice tuhých zimách, zejména na nechráněných stanovištích v těžkých, studených půdách může rostlina zmrznout na nechráněných stanovištích v těžkých, studených půdách může rostlina zmrznout až k zemi. Vistárie většinou dobře obroste během krátké doby do původní velikosti. Vistárie jsou jedovaté, zvláště lusky obsahující semena. Plodem je sametově šedozeleně chlupatý lusk, 10–15 cm dlouhý bez přehrádek mezi semeny, semena jsou ledvinovitého tvaru. Vistárie nemá osní úponky ani přísavné destičky a proto je vysazujeme k různým oporám, chceme-li zakrýt hladké stěny, kamenné zdi, sloupy apod. Rostliny svými šlahounovitými letorosty ovíjejí předem pro ně vybudované opěrné konstrukce nebo i jiné předměty, kterých se zachytí. Vistárie dobře snáší řez i několikrát během roku, mladé rostliny se snadno tvarují a proto se pěstují v nádobách jako bonsaje.
Pěstební nároky
Stanoviště pro vistárie volíme slunné, teplé, chráněné před severními větry. Vistárie vysazujeme na nejvýznamnějších a pohledově nejvíce pozorovaná a navštěvovaná místa v zahradě nebo parku. Vistárie, jako typická dřevina, má především převládající uplatnění k efektivnímu ozelenění schodištních vchodů do budovy, opěrných zdí, kamenných schodišť, treláží na stěnách domů, pergol, verand, zděných sloupů, pilířů, nebo ke vstupním vchodům do zahrad i parků a jiných zahradních staveb. Vistárie vyžaduje propustnou, hlinitou, živnou půdu vylepšenou dobrým humózním kompostem s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Půda při obsahu vápníku nad 5 % je pro pěstování vistárie nevhodná, protože listy trpí silným žloutnutím (chlorózou).
Rostliny vistárie vysazujeme v bezlistém stavu, nejlépe na jaře, výhradně pěstované v hlubších květináčích nebo kontejnerech s pevným kořenovým balem, jedině tyto sazenice dávají záruku dobrého ujmutí. Při podzimní výsadbě dochází během zimy k zahnívání dužnatých kořenů a roubovaná část velkokvětého kultivaru může namrznout. Při jarní výsadbě je nutné sazenice důkladně zalít a udržovat dostatečnou půdní vláhu od počátečního růstu až do konce vegetační doby. Půdu kolem rostliny zakryjeme vrstvou drcené kůry nebo rašeliny. Vistárie vysazené k jižní straně zdí vyžadují zastínění a dostatek vody, dokud pevně nezakoření, aby snesly i letní úpal. Rostliny vysazujeme na větší vzdálenost od zdi, aby netrpěly suchem. Vistárie vypěstované ze semena nejsou vhodné, protože rostou bujně, výhony jsou dlouhé a tenké a první násada květů se objevuje mnohem později než u vistárií množených vegetativně. Semenáče kvetou také méně a hroznovité květenství i jednotlivé květy jsou malé. Výsadbové rostliny vistárií jsou z okrasných školek prodávány nejčastěji jako roubovanci nebo hříženci. U roubovanců pod roubem někdy vyrůstají z podnože plané výhonky, které je nutné včas i během vegetace odstranit.
Pěstované druhy (mezititulek)
Wisteria floribunda (vistárie květnatá) – pochází z Japonska. U nás je nejvíce žádaná a v zahradní architektuře uplatňována. Poprvé byla do Evropy dovezena v roce 1830 Angličanem Philippem von Sieboldem. Na rozdíl od vistárie čínské je to rostlina pravotočivá a o něco méně rostoucí, kolem 8 m. Kvete současně s vyrůstajícími listy v období začátku května až konce června. Hroznovité květenství je 30–50 cm dlouhé, silně vonné. Květy se otevírají postupně odshora dolů. Patří k nejvíce prošlechtěnému druhu čítající mnoho kultivarů, rozličných barev od bílé, růžové, fialové až po kombinace základních barev a odstínů. Vzhledem k velkému počtu kultivarů nelze je v článku uvádět.
Wisteria sinensis (vistárie čínská) – je původem z Číny. V roce 1816 byla z kantonských zahrad převezena do Evropy. Od roku 1913 se poprvé začala pěstovat v Průhonickém parku. Vistárie čínská je levotočivá liána až 12 m vysoká, bujného vzrůstu. Květy vonné, světle modré barvy v hroznovitém květenství, které je o něco kratší než je u vistárie květnaté, někdy opakovaně kvete. Květní stopky i lusk je sametově chlupatý. Všechny květy v hroznu se otevírají současně, ale před růstem listů. Kvete o něco dříve než vistárie květnatá a to už od poloviny dubna i během května. Vyskytují se i bílé kvetoucí kultivary ´Alba´ a ´Jako´.
Text a foto Ing. Václav Jabůrek
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 6/2011.
