Zatímco jsme se v minulém dílu zabývali řezy stromů, které lze označit jako konvenční, v této části si popíšeme řezy speciální. Ty se vyznačují buď specifickým účelem nebo jsou realizované na stromech v pokročilé fázi ontogenetického vývoje – na stromech senescentních. Samozřejmě se stále zabýváme výhradně řezem stromů okrasných. Vynecháváme proto celou skupinu řezů souvisejících s produkcí ovoce.
Řezy tvarovací
Koruny celé řady stromů lze tvarovat a měnit tak přirozený vzhled habitu do nejrůznějších forem. Pro účely tvarování je třeba volit druhy s dobrou kmenovou a korunovou výmladností (jako například platany, lípy, habry apod.) a optimálně i s dobrou schopností kompartmentalizace (schopnosti bránit se proti rozkladu dřeva dřevokaznými houbami).
Tvarování korun stromů lze provádět různými postupy. Základem ovšem zůstává, že se odstraňuje struktura koruny, vznikající z primárních (proleptických) pupenů a nadále se koruna vytváří z pupenů sekundárních –– tedy spících a adventivních. Spící pupeny nacházíme ve formě “spících oček” na kmeni a větvích. Strom si je vytváří jako určitou rezervu po případ poškození svých aktivních vrcholových meristémů. Jako adventivní pupeny označujeme ty, které umožňují stromu vytvořit výhon i z místa, kde před tím pupen založený neměl. Tímto místem ovšem může být pouze větvička ve stádiu, kdy ještě nezačalo fungovat kambium (letorost nebo jednoletý kořínek) a kde je dosud přítomný meristém zvaný pericykl nebo jednoletý kalusový val vznikající v místě poranění. Z uvedeného je zřejmé, že naprostá většina nově vznikajících výhonů při redukcích korun pochází právě z adventivních pupenů.
Tvarovací řezy jsou velmi specifickou skupinou řezů. Při každém zásahu dochází v podstatě ke kompletnímu odstranění korunové hmoty (hmoty listového aparátu), kterou si strom následně vytváří zcela znova pomocí regenerace ze zmíněných typů pupenů. Při tomto typu řezu také vzniká značné množství ran, a proto i v případě pravidelně a kvalitně vedených řezů je vysoká pravděpodobnost, že kosterní větve a kmeny takto ošetřovaných stromů budou následně kolonizované některou ze dřevokazných hub. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že se jedná o typ ošetřování, který je pro předmětný strom vysoce náročný. Často se ovšem setkáváme s tím, že spíše opak je pravdou. Pokud srovnáváme energetickou náročnost nutnosti kompletně vytvářet korunovou hmotu výhonů nesoucích listy na straně jedné (u tvarovaných stromů) s nutností vytvořit letorost na ploše celého objemu již existující primární koruny (u stromů netvarovaných), často zjišťujeme, že tvarované stromy potřebují energie mnohem méně. Skutečnost, že je kmen rozkládaný dřevokaznými houbami samozřejmě může být problematická, ovšem vzhledem k naprosto minimálním silám, vznikajícím v koruně nízkých tvarovaných stromů, těmto jedincům stačí k přežití zcela minimální zbytková stěna dutiny. Pro stromy s primárními korunami je právě namáhání větrem zásadním faktorem, který je stojí mnoho energie, vynakládané na tvorbu reakčního dřeva a tloušťkový přírůst nutný k udržení stabilní existence.
Tyto výhody se ovšem v případě tvarovacích řezů mohou projevit pouze při respektování dvou zásad:
1) začít s tvarováním v mládí (v rámci výchovného řezu),
2) pokračovat celý život v krátkých intervalech (max. tři roky).
Pokud bychom zahájili tvarování později ve vyšším věku stromu, dochází ke vzniku velkých ran a především tímto radikálním sesazením nutně dochází k zásadnímu narušení jak nutriční, tak fytohormonální rovnováhy v těle stromu. Takové stromy následně vykazují masivní odumření kořenového systému a často následně spadají do tzv. “spirály smrti”, kdy jednotlivé stresové faktory vyvolávají další stresové reakce a v průběhu času tak dochází k naprostému zániku jedince. Proto radikální sesazení primárních korun dospělých stromů považujeme za poškození dřeviny rostoucí mimo les, což je čin, který může orgán ochrany přírody pokutovat podle zák. č. 114/1992 Sb.
Pokud by nebyla respektovaná druhá zásada – celoživotní opakování tvarovacího řezu – důsledkem by byl vznik silně destabilizovaných korun. V případě sekundárních výhonů se projevuje hned několik faktorů, které ve výsledku způsobují skutečnost, že přerostlé sekundární koruny chápeme jako zásadní defekt z pohledu hodnocení provozní bezpečnosti stromů:
• zatímco sekundární výhon přirůstá do tloušťky velmi dynamicky, kmen ze kterého vyrůstá má tloušťkový přírůst již významně omezený. Výsledkem je vyvíjení pouze slabého větevního límečku, který není schopný velkou větev udržet,
• již zmíněná v podstatě plošná infekce “hlav” a kmenů tvarovaných stromů vede k oslabení statické struktury nosných prvků a neumožňuje existenci velkých korun,
• jednotlivé sekundární výhony v koruně nejsou pod fythormonálním vlivem apikální kontroly a volně spolu soutěží o světelný požitek. Jedná se o podobný efekt, jako je kompetice v rámci přehoustlých porostů. Výsledkem je vznik štíhlých kmenů s vysoko nasazeným těžištěm, což jsou vysoce nestabilní struktury.
Jak se tedy tvarovací řezy provádí? V arboristické praxi se nejčastěji uplatňují dva přístupy. Tzv. “řez na hlavu” spočívá v každoročním (nebo max. v intervalu 1x za 3 roky) odstraňování kompletně všech sekundárních výhonů v koruně až na úroveň místa původního sesazení. Toto místo časem zduří a vytvoří typické “hlavy” známé z Ladových obrázků na vrbách.
Druhou variací je “řez na čípek”, při němž se na každé “hlavě” ponechává několik nejsilnějších výhonů s délkou max. tři očka. Tímto způsobem dochází k postupnému zvyšování úrovně tvarování a k popouštění koruny do prostoru. Takto vznikající struktura koruny má často bizardní tvar, který pozorovatele na první pohled zaujme. Výhodou je i fakt, že interval redukce výhonů může být o něco delší (max. pět let).
Samozřejmě lze vymyslet celou řadu dalších variací a tvarových struktur, kterých lze pomocí tvarovacích řezů docílit. Každopádně je nutné vždy dodržovat výše uvedené zásady. Řez se provádí vždy v období vegetačního klidu, pokud to je provozně možné, tak na jeho konci (tedy mezi únorem a dubnem) před započetím rašení.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2011.
Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Rosice
