Společnou akcí ministerstva životního prostředí a společnosti Dendrologická Dobřichovice se stal seminář věnovaný využití biotechnologií v ochraně dřevin. Na půdě ministerstva zaznělo začátkem května mnoho informací k tomuto zajímavému tématu.
Biotechnologie jsou takové postupy, které využívají biologické systémy, živé organizmy nebo jejich části k určité výrobě nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití. Jednu z významných oblastí moderních biotechnologií představují genetické modifikace. Otevírají nové možnosti pro další vývoj, jejich využití však zároveň vzbuzuje obavy z dosud ne zcela známých či předvídatelných důsledků jejich použití.
Genové modifikace
Klasické metody šlechtění (především výběr) představují dlouhodobý proces. Využívají kombinace genů v rámci přirozené proměnlivosti a ke křížení dochází většinou mezi jedinci stejného druhu maximálně rodu. Při genetické modifikaci dochází k izolaci jednotlivých genů, které jsou nositeli určitých vybraných vlastností v jednom organismu a jejich přenosu do organismu druhého. Mohou se přenášet mezi zcela odlišnými organismy, např. rostlina – zvíře – mikroorganismus apod. Genově modifikovaný jedinec se vzhledově neliší od tradičního, odlišit jej lze pouze laboratorním rozborem.
Příklady doposud známých geneticky modifikovaných organismů:
• bakterie – přídavné látky k potravinám, některé chemikálie,
• zemědělské plodiny ¬– sója, kukuřice, řepka kanola a bavlník, pěstovány především v USA, Argentina, Kanada, Čína, modifikace jsou využívány především na toleranci vůči herbicidům a odolnost proti škůdcům,
• dřeviny – pokusy zaměřeny především na topoly, cílem je urychlení růstu, změny struktury dřeva, změny reprodukčního cyklu,
• živočichové – savci (99 % myši, dobytek, prasata, ovce), ryby, hmyz.
Mikropropagace v lesnictví
Mezi úkoly moderního lesnictví patří mj. zachování genetických zdrojů lesních dřevin. K tomu mohou být využity moderní biotechnologie. Podle RNDr. Jany Malé, CSc., z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. k nim patří také mikropropagace, tj. množení různých rostlinných částí, pletiv a buněk (explantátů) v in vitro kulturách (pěstování „ve skle“). Mikropropagace má řadu výhod před klasickým řízkováním. Je daleko efektivnější, lze jí množit i starší jedince, nedochází k poškození dárcovského stromu, dochází k ozdravění rostlin. Dnes slouží především pro zachování zvláště cenných nebo ohrožených populací lesních dřevin, pro rychlé klonové množení vyšlechtěných genotypů (produkce dřevní hmoty, rezistence proti biotickým a abiotickým poškozením). Toto množení je často jediným možným způsobem záchrany ohrožených rostlinných druhů.
Zdrojem genetického materiálu jsou původní porosty, kterých již není mnoho. Pro jejich zachování lze využít dva postupy mikropropagace: somatickou embryogenezi a organogenezi. V obou případech jde principiálně o navození a spuštění (indukci) zárodečně-diferenciačních procesů v jakékoliv rostlinné buňce. Somatická embryogeneze se více využívá pro množení jehličnatých dřevin, zatímco organogeneze pro listnáče. Tyto postupy mohou být ekonomicky méně výhodné, ale jsou-li aplikovány v širším měřítku, pak jsou náklady na ně srovnatelné s náklady na klasické vegetativní množení, např. roubování.
Pro získání poznatků o mikropropagovaných dřevinách pro lesnickou praxi se zakládají demonstrační objekty, kde je možné dlouhodobě sledovat a porovnávat růstové parametry generativních i vegetativních sazenic.
Mikropropagované druhy lesních dřevin se uchovávají v bance explantátů Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Vzorky jsou uskladněny při nižších teplotách, ve formě meristematických kultur a jsou kdykoliv použitelné k dopěstování.
Biologická bezpečnost
S moderními biotechnologiemi užívanými při množení rostliny přichází na řadu i otázka biologické bezpečnosti. Právě přednáška Ing. Mileny Roudné, CSc., odborné garantky tohoto semináře z ministerstva životního prostředí se věnovala právě otázce biologické bezpečnosti. První celosvětový summit, na němž se řešily otázky životního prostředí a jeho ochrany, proběhl v Rio de Jaineru v roce 1992.
Text a foto Helena Piková
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2011.
