Ovocné dřeviny přinášejí v první řadě užitek v podobě plodů určených ke konzumu. V současné době jsme ovšem stále častěji upozorňováni i na jejich mimoprodukční funkce, zejména ekologické, krajinářské a estetické.
Na toto téma byla publikována již řada studií z oboru zahradní a krajinářské architektury, zabývajících se úlohou ovocných dřevin především v utváření krajinného rázu, ale i jako významných vegetačních prvků intravilánu a extravilánu zejména venkovských sídel. Tyto studie se týkají většinou ovocných dřevin v podobě vyšších kmenných tvarů a tedy starších odrůd. Těm novým stále dlužíme šanci ukázat se ve své přirozenosti na extenzívních tvarech.
Estetické vnímání
Máme-li se zamyslet nad estetickou hodnotou ovocných dřevin, musíme se nejdříve zastavit u otázky samotného lidského vnímání krásy. V dnešním pojetí zahrnuje estetika v podstatě dvě vědy: vědu o kráse (estetika v užším smyslu) a vědu o umělecké tvorbě, tj. filosofii umění. Aplikováno na ovocné dřeviny, lze jejich estetickou hodnotu nalézt skrze oba přístupy, neboť v kultuře pěstovaná rostlina se rukou zahradníka mění nebo může měnit v umělecké dílo. Důkazem mohou být přísně vedené tvary ovocných dřevin, objevující se v době baroka a s oblibou používané v našich zahradách ještě v první polovině 20. století. A již zde narážíme na řadu rozporů, vyvěrajících z individuálního prožitku. Zatímco pro jednoho bude ideálem krásy přirozeně rostoucí strom či keř, jiný zaplesá nad lidskou rukou umělecky tvarovanou dřevinou. Tradičně se estetické vnímání pojí se zažíváním pocitů krásna pomocí smyslových vjemů, ovšem nakolik je smyslové vnímání jediný a vlastní zdroj poznání krásy je otázkou biologickou, psychologickou až filozofickou.
Estetické vnímání a tedy v našem případě přisouzení estetické hodnoty (konkrétním) ovocným dřevinám může být diametrálně odlišné podle subjektu. Někomu se libí herbicidem ošetřené meziřadí a spálená vegetace u rezavých plotů kolem sadů, jiný může zažívat pocity krásna v ovocném sadu oplývajícím biodiverzitou. Tedy i intenzívní sad tvořený nízkými tvary stromů, sloužící k ryze produkčním účelům může být velmi estetický, je-li veden s respektem k životu. Kromě zrakového smyslu můžeme navíc zapojit i smysl čichový (absence pachu pesticidů, převaha vůně květin nebo rozkvetlých stromů) či sluchový (stridulace hmyzu, zpěv ptactva apod.). Pomolog pak může být obohacen poznáním odrůdy, ke které se v případě starších odrůd mnohdy váže i zajímavý příběh či poetický název.
Pomologie dřevin
Ovocnou dřevinu můžeme vnímat jako celek, a to v kontextu zasazení do prostoru – samostatně nebo ve skupině tvořící určitou formu výsadby (tj. jako solitéru, skupinu, liniovou výsadbu či sad), nebo si můžeme u konkrétního jedince (taxonu) všímat konkrétních znaků a vlastností. Vstupujeme tak do problematiky pomologie. Před použitím konkrétního ovocného druhu je nutné se zevrubně seznámit se sortimentem odrůd, který nabízí, tedy s pomologickou charakteristikou. Pomologie zahrnuje veškeré znaky a vlastnosti odrůdy, které zjednodušeně můžeme rozdělit na znaky a vlastnosti vegetativní (morfologické a fyziologicky podmíněné) a znaky a vlastnosti plodové. Kořenový systém stromových ovocných dřevin je až na výjimky v praxi tvořen podnoží, která hraje velmi významnou roli v utváření nadzemní části. U nadzemních orgánů si všímáme kmene, jeho případného zakřivení či točitosti, zbarvení, struktury a textury borky. Točitost kmene je velmi zajímavou vlastností, většina jabloní má v případě točitosti kmen levotočivý (např. jabloň ‘Boskoopské’), méně častěji pozorujeme kmen pravotočivý (jabloň ‘Strýmka’). U jednoletých větví – výhonů pozorujeme odlišnosti v tloušťce, barvě, voskovém povlaku, plstnatosti, zakřivení, délce internodií, četnosti, tvaru a rozmístění lenticel. Sledujeme nasazení pupenů, jejich velikost, tvar, barvu a odklon od osy výhonu. Nápadně červené pupeny má stará odrůda jabloně ‘Borovinka’ a některé moderní tzv. rezistentní odrůdy (např. ‘Melodie’). Ovocné odrůdy jediného druhu vykazují poměrně výrazně nuance i ve velikosti, tvaru či zbarvení listů. Nápadně světlejším listem se vyznačují jabloně ‘Landsberská reneta’ či ‘Londýnské’, které kontrastují s tmavým odstínem barvy listů odrůd ‘Smiřické vzácné’ či ‘Baumannova reneta’. Zvláštní okrouhlý tvar, žlutozelený odstín barvy doplněný výrazným leskem listu prozrazuje odrůdu jabloně ‘Batul’, která navíc zaujme v době kvetení růžovými korunními lístky, v podzimním aspektu pak žlutým vybarvením listů.
Text a foto Ing. Stanislav Boček, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2011.
