Grafióza jilmů, vaskulární mykóza, která již nejméně 90 let devastuje populace jilmů na celém světě, byla a je důvodem pro šlechtění kultivarů jilmů, které jsou do určité míry schopny chorobě odolávat. Původce choroby Ophiostoma novo-ulmi je však houba, která je schopna se příležitostně pohlavně křížit a tím doznávat změn ve svém genomu, potažmo virulenci. Je proto třeba opakovaně testovat kultivary rezistentních jilmů, vůči novým kmenům původce grafiózy. V našem testu osmi různých taxonů jilmů vyšly z testovaných jilmů jako nejodolnější kultivary ´Columella´ a ´Clusius´, které po naočkování suspenze spor O. novo-ulmi izolované v roce 2008 vykazovaly jen nepatrnou defoliaci koruny. K použití v okrasných výsadbách naprosto nedoporučujeme kultivar ´Camperdownie´ a nešlechtěný druh Ulmus glabra, které při pokusu vesměs odumřely.
Grafióza jilmů je vaskulární mykóza způsobená houbou Ophiostoma novo-ulmi Bras. Po více jak 90 let je nejzásadnějším faktorem, který ovlivňuje výskyt jilmů na celém světě, především však v Evropě a Severní Americe. Jde o fatální onemocnění, které je schopné zahubit dospělý strom i během jednoho roku, aniž by byl postižený strom jakkoliv oslaben. Mikroskopická houba, která ucpává cévní svazky jarního dřeva, je přenášena podkorním hmyzem, nejčastěji bělokazy (Scolytus spp.) během úživného žíru. (Jančařík, 1999). Právě zmíněný podkorní hmyz, resp. jeho úživný žír, hraje naprosto zásadní úlohu v pronikání infekce do stromu, jiné cesty infekce, jako je např. poranění, jsou zanedbatelné, je však třeba možné riziko respektovat při případném řezu. Z tohoto důvodu vedle rezistence jilmů je důležitým faktorem vzniku infekce rovněž atraktivita případného kultivaru pro nálet bělokazy při úživném žíru.
Příznaky onemocnění
Charakteristické je rychlé vadnutí listí jilmů v období od června. Myceliem ucpaná a jinak narušená vodivá pletiva letorostů nestačí zásobovat asimilační aparát vodou, listy náhle na větvi vadnou, zasychají a hnědnou (obr. 1). Vlivem asymetrického napadení letokruhu také často dochází ke stáčení prýtů (Jančařík, 1999), (obr. 2).
Onemocnění lze jednoznačně potvrdit podle příznaků uvnitř napadených letorostů a větví. Houba, která prorůstá cévami dřeva, je dobře patrná na řezu podélném – tmavé linie i příčném – tmavé kroužky, většinou v nejmladším letokruhu (obr. 3). Jilm je dřevina kruhovitě pórovitá a jako taková využívá k transportu vody a minerálních látek z půdy především jeden až dva nejmladší letokruhy dřeva. Právě proto je poškození a ucpání posledního letokruhu jilmů grafiózou často smrtelné. V případě slabšího rozsahu infekce, případně u rezistentních jilmů, může docházet jen k projevům žloutnutí listů a jejich zmenšování. V dalším roce může dojít k ´´vyzdravění´´, kdy jilm akutní infekci přežívá. V tomto případě je možno pozorovat poškozené cévy ve starších letokruzích.
Šlechtitelské programy
Po světě se šířící grafióza jilmů vyvolala, jako odpověď na své ničivé účinky, snahu vybírat a šlechtit jilmy, které této chorobě nepodlehnou. Již od třicátých let dvacátého století probíhají šlechtitelské programy, jejichž výstupy jsou různé hybridy původních evropských a introdukovaných asijských a amerických jilmů. Klony těchto kříženců byly v různé míře uvolněny na trh a používány ve výsadbách (Greguss, 1980).
Použitelnost daného hybridu je vždy ovlivněna více faktory, odolnost vůči grafióze však zůstává na prvním místě. Zejména z toho důvodu, že se v plynoucím čase mění, neboť původce grafiózy O. ulmi sensu lato se během období pandemie vyvíjel (Brasier et. al., 2001).
V současné době, kdy je genetická variabilita patogenu na rozdíl od období akutní pandemie grafiózy vysoká, dochází k častějšímu sexuálnímu křížení O. novo-ulmi (Brasier, 1988; Konrad et. al, 2002, Dvořák et al, 2007 aj.). Je zde proto reálný předpoklad, že virulence patogenu se stále mění, a proto byly a jsou šlechtěny další nové kultivary odolných jilmů.
Cílem naší práce je otestovat dostupný sortiment kultivarů jilmů, pomocí umělé inokulace kmenem O. novo-ulmi izolovaným ze současně hynoucích jilmů.
Materiál a metody
Testováno bylo celkem osm různých taxonů jilmů ve věku 3– 4 roky, domácí i zahraniční produkce. Minimální věk tři roky a růst na pokusné ploše alespoň jeden rok zabezpečují reprezentativnost pokusu pro dospělé jedince. Náchylnost ke grafióze se sice do určitě míry během let u daného stromu mění, ale bylo zjištěno, že po třetím roku růstu již ne zásadně (Solla et al., 2005b). Sadební materiál poskytla firma Arboeko s. r. o. Poloodrostky byly vysázeny 31. 3. 2009 na pasece Lesního závodu Židlochovice. Od každého taxonu bylo vysazeno deset jedinců. 8. 6. 2010 bylo vybráno vždy šest zdravých a dobře rostoucích jedinců od každého taxonu, jeden ponechán jako negativní kontrola a zbylých pět bylo naočkováno kmenem M3 (O. novo-ulmi, izolován v květnu 2008 v Brně-Komárově). Místo očkování bylo vybráno vzhledem k očekávané vyšší rezistenci většiny taxonů v polovině výšky koruny. V přírodních podmínkách dochází k infikaci houbou během úživného žíru kůrovců, kteří jej provádějí v paždí nejtenčích větví, tj. na okraji koruny. Původce grafiózy se ale proti transpiračnímu proudu (toku vody a minerálních látek z kořenů směrem k listí) šíří daleko hůře, než po směru proudu. Proto umělá inokulace v polovině koruny simuluje z pozice stromu o něco obtížnější podmínky, než jak je tomu při přirozené infekci.
Text a foto Ing. Miloň Dvořák, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č.9/2011.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Přeji dobrý den, chci si vysadit na zahradu jilm zlatý, a proto se ptám, jaká je pravděpodobnost, že ho napadne výše uvedená choroba.
Děkuji za zpětnou vazbu.
Ivana Zvěřinová