I. Životní cyklus a metody monitorování
Štítenka zhoubná (Quadraspidiotus perniciosus) je závažným škůdcem jabloní, hrušní, broskvoní a dalších druhů ovocných dřevin. Jde o druh introdukovaný do Evropy z USA, se sklonem k vývoji rezistentních populací. Populační hustota štítenky zhoubné se mění v dlouhodobých, často nepravidelných cyklech.
V ČR se štítenka v intenzivních výsadbách od 60. let nevyskytovala. Gradace v 60. letech a potlačení škodlivosti v následném období bylo řešeno přípravky na bázi DNOC a povinnými karanténními ošetřeními. Se širokým uplatňováním systému integrované ochrany rostlin v sadech a vyřazením neselektivních insekticidů ze systému ochrany došlo koncem 90. let minulého století ke gradaci štítenky zhoubné a jejímu rozšíření do intenzivních sadů a na nová území z míst endemického výskytu. Od počátku tohoto století se škodlivé výskyty opakují v kratších časových intervalech (2000–2003, 2006–2009). Zejména v teplých územích lze očekávat, že se škodlivé výskyty štítenky budou opakovat i v příštích letech. Pro gradační cyklus štítenky zhoubné je typické, že fáze latence (kdy v sadech neškodí) je velmi nepravidelná a další fáze progradace je velmi rychlá, následovaná různě dlouhým obdobím gradace. Zvýšený výskyt v sadech zjistí pěstitel často až podle příznaků napadení na plodech při sklizni, které se objeví náhle z roku na rok. Přitom každý rok se příznaky na plodech nemusí objevit. Škodlivost štítenky je dána její vysokou reprodukční schopností a účinnými adaptacemi proti působení vnějších vlivů. Příznaky poškození Štítenka zhoubná napadá všechny nadzemní části hostitelských rostlin. Ústním ústrojím proniká hluboko do kambiálního pletiva a při sání vstřikuje do pletiv toxiny. U silně napadených stromů poklesá vitalita, růst a plodnost. Rostliny vypadají, jako kdyby trpěly nedostatkem vláhy, přestávají se vyvíjet, krní a mívají menší listy. Při silnějším výskytu dochází k odumírání napadených částí, a nakonec i celých stromů. Plodnost stromů se snižuje a sad předčasně odumírá. Na napadených větvích jabloní se objevují příznaky ve formě červených, později zahnědlých skvrn na kůře větví v okolí štítků štítenky. Při sání na plodech se v okolí vpichu objevují purpurové diskolorace nepravidelně rozmístěné po povrchu. Po časném napadení plodů zůstávají plody malé a deformované. Výsledkem je snížení kvality plodů. Napadené plody mají výrazně sníženou skladovatelnost. Životní cyklus Štítenka zhoubná má v našich podmínkách dvě generace za rok, přičemž v chladnějších oblastech nebo v teplotně podprůměrných letech dokončí vývoj do fáze černého kroužku jen část generace. V teplých letech a v teplých oblastech může mít částečnou třetí generaci. Příchod zimy zastihne štítenku zhoubnou ve všech vývojových stádiích i ve všech instarech nymf a jejich vývojových fázích. Zimu v našich podmínkách přežívají pouze nymfy prvního instaru ve fázi černého kroužku (diapauzující stádium), ostatní stádia a vývojové stupně hynou. Při velmi mírné zimě v roce 2007 přežily zimu i některé samice, což mělo za následek atypický vývoj populace a odlišný režim ochrany než je obvyklý. Na jaře při teplotách nad 10 °C se nymfa svléká a přechází do druhého instaru. Vývoj přezimující generace je ukončen v závislosti na teplotních podmínkách koncem dubna až v druhé polovině května, kdy samci vylézají zpod štítků. Dospělci přezimující generace se vyskytují koncem dubna až v druhé polovině května. Samci jsou okřídlení, dlouzí 0,85 až 1 mm. Samci po vylíhnutí vylézají zpod štítků a letem vyhledávají samice. Samice jsou trvale ukryty pod štítky, jsou 1,3 mm dlouhé a 1,1 mm široké. Samice uvolňují sexuální atraktant, kterým samce lákají. Oplodnění je pro rozmnožování štítenky zhoubné nezbytné. Partenogenetické rozmnožování, které je u jiných druhů červců možné, nebylo u štítenky zhoubné potvrzeno.
Text prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., Ing. Jitka Stará, Ph.D., VÚRV, v. v. i., Praha, Foto Ing. Vladan Falta, Ph.D., VÚRV, v. v. i., Praha
Celý text článku najdete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2011
