Je zřejmé, že pěstitelské systémy u vytrvalých ovocných dřevin mají svou setrvačnost a zasahují do několika dalších desetiletí od doby svého největšího rozšíření. Tak například s volně rostoucími zákrsky jsme se mohli setkávat běžně v 80. až 90. letech a v některých sadech z nejrůznějších důvodů dožívají dosud.
Pěstitelský tvar versus hmyzí škůdce U jabloní jako nejvýznamnějšího ovocného druhu mírného pásma patří mezi nejznámější hmyzí škůdce obaleč jablečný, způsobující červivost plodů. Většina jeho housenek, když opustí předčasně dozrálé plody, vyhledává úkryt na kmenech nebo nosných (základních) větvích pod šupinami rozpukané borky. Část jich přezimuje i v půdě pod stromy. Hlavním predátorem housenek v borce stromů jsou sýkory. Ze zkušeností získaných v 80. až 90. letech minulého století v pokusných sledováních ve VŠÚO Holovousy víme, že míra zimní predace bývá velmi rozdílná – pohybuje se mezi 11 až 97 %. Zde kromě vlivu velikosti výsadby, pestrosti okolní krajiny a působení zimních teplot ovlivňuje výši predace tloušťka a množství rozpukané borky. Predace se proto liší i podle stáří výsadby. Housenky pod starou tlustou borkou se stávají méně dostupné a přibývající množství borky ztěžuje ptákům jejich vyhledávání. Podobně proto může predaci ovlivňovat i pěstitelský tvar. Například vysokokmeny jabloní jsou ve srovnání s malými tvary na slabě rostoucích podnožích velmi dlouhověké. Velké množství staré tlusté borky po celém obvodu vysokého kmene, příp. i hlavních větví, každoročně slouží housenkám za zimní úkryt po několik desetiletí. Mnohem kratší dobu slouží borka k úkrytu u zákrsků na nižším kmeni a jen malé množství borky poskytuje úkryt na kmenech u dnešních štíhlých vřeten. Proč tomu tak je? U všech předchozích tvarů (vysokokmeny, polokmeny, čtvrtkmeny a zákrsky) bez trvalé opory je nutné zimním řezem během několika let zapěstovat zvolený tvar, ale i pevnou kostru, která by unesla velké množství ovoce. To vyvolává bujnější růst a oddaluje plodnost. Obojí pozitivně ovlivňuje dělení a růst kambiálních buněk a dosahuje se tím žádaného tloustnutí. V důsledku toho však povrchové vrstvy častěji praskají, odlupují se a za přispění povětrnostních podmínek tak dochází k postupnému vytváření borky. Vliv štěpování na tvorbu borky Odlišné je pěstování štíhlých vřeten nebo obdobných tvarů s omezeným řezem, s brzkou a vysokou plodností. U nich dochází k pomalejšímu tloustnutí a povrch kmene zůstává déle celistvý. V současné době se pro štíhlá vřetena používá výsadbový materiál, který, aby se dosáhlo zvýšeného vlivu slabě rostoucí podnože, je štěpován výše nad zemí. Na spodní části kmene, která je ještě součástí podnože, pak dochází k velmi brzké tvorbě borky, případně i k tvorbě kořenových základů. V tomto případě mají housenky možnost úkrytu jen nízko nad zemí a stupeň predace tu může ovlivňovat i výška a doba trvání sněhové pokrývky. Při klasickém školkařském způsobu pěstování a výsadbě na trvalé stanoviště tak, aby místo štěpování bylo těsně nad zemí, by k tvorbě borky a tedy k tradičním úkrytům docházelo jen velmi pozdě. V dřívějších, převážně zákrskových výsadbách, kde byly pro zvýšení predace rozmísťovány umělé dutiny k nocování sýkor, pobývaly ptáci (podle přítomnosti trusu) většinou přes celé zimní období (listopad až březen). Za tuto dobu byly schopny spolu s migrujícími sýkorami zkonzumovat z l ha výsadby okolo 1000 ks diapauzujících housenek obaleče jablečného.
Text a foto Karel Prskavec, Hořice, doc. Ing. Josef Sus, CSc., FAPPZ, ČZU Praha
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2011
