Torreya Arn. – toreja

Tento rod zajímavých stálezelených jehličnanů není mezi veřejností příliš znám. Možná je to způsobeno i choulostivostí většiny druhů. Je zde však i několik zástupců, které lze v teplejších oblastech naší republiky dobře pěstovat.

Dřeviny v mnoha ohledech připomínají tisy – Taxus L., dříve byly do tohoto rodu také řazeny. V současné době patří nejen do samostatného rodu, ale i čeledi – Torreyaceae. Rostou jako nižší stromy nebo keře. Rod je pojmenován podle amerického botanika z 19. století Johna Torreye. Areál výskytu je na dvou kontinentech, v Severní Americe (dva druhy) a Asii (čtyři druhy).
V třetihorách rostly toreje i v Evropě. Jako fosílie se našel například druh Torreya nucifera u Franfurktu nad Mohanem a Torreya miocenica ve Slezsku. Je pravděpodobné, že v období křídy se vyskytovaly na celém světě. Většina druhů se do kultury dostala v 19. století, jen toreja japonská již v 2. pol. 18. století.

Popis druhů
Jak jsem již uváděl, rostliny jsou podobné tisu. Na první pohled je lze odlišit podle tuhých, ostře zašpičatělých jehlic, které charakteristicky páchnou. Zápach bych přirovnal k latexu. Způsobuje ho velký pryskyřičný kanálek, který je umístěn pod jedním cévním svazkem v jehlici. Samotné jehlice jsou velmi ostré a lze se o ně snadno píchnout. Druhým znakem je kůra – borka, která je jemně rozpraskaná a není odlupčivá (jako je tomu u tisů). Stromový růst nelze brát u torejí jako charakteristický. Převážně v kultuře se můžeme setkat s jedinci, kteří rostou keřovitě. Bližší stručný popis uvádím u jednotlivých druhů. Některé druhy jsou snadno zaměnitelné, navíc jsou zde kříženci a variety, které i odborníkům působí při určování problémy.
Torreya californica Torr. – toreja kalifornská
Roste jako strom 20–30m výšky, někdy bývá i keřového růstu (Průhonický park). Letorosty jsou převislé, zelené s dvouřadě uspořádanými jehlicemi (3–6 cm dlouhými). Plody jsou 2,5– 3,5 cm dlouhé, zelenavé, později jsou načervenalé. Už podle názvu je jasný její původ v Kalifornii (USA), kde obývá stinné lesní rokliny a pobřežní lesy. Starší literatura uvádí hezký popis lokality výskytu toreje i s ostatními dřevinami: „ Na pobřeží kalifornském, v záp. části Nevady nalézáme především známé lesy sekvojí, Sequoia sempervirens, dále borovice Pinus Sabina, k jehličnatým zdejšího kraje počítáme Torreya californica, Pinus balfouriana,…“ (Klika – Novák, Jehličnaté, 1953). Roste i na západních svazích pohoří Sierra Nevada, kde stoupá do nadmořské výšky až 1500 m.
V Botanické zahradě UK v Praze byl statný exemplář této toreje až do poloviny ´80 let, kdy musel být pokácen. Zbytky mohutného pařezu je možné vidět ještě dnes v oddělení Konifery, měří v průměru 70 cm. Průvodce po Botanické zahradě Karlovy university, z roku 1938, zobrazuje tento exemplář na fotografii už jako poměrně vzrostlý, hustě zavětvený strom (viz foto). Fotografie je doplněna textem: „ Vzácné jehličnany, vlevo nízký čínský Cephalotaxus Fortunei, vpravo stromkovitá Torreya californica.“
Krásný exemplář lze vidět v současnosti v Arboretu v Mlyňanech na Slovensku. V roce 2010, kdy jsem ho viděl naposledy, byl pro naše středoevropské klimatické podmínky opravdu impozantní (viz foto).
Torreya californica x Torreya nucifera
Tento hybrid nenese zatím žádné vlastní pojmenování, proto je stále uváděn pod jménem z výchozího křížení. Poprvé byla o něm zmínka z Allardova arboreta v Angers ve Francii. Původní kříženec by zde měl stále růst.
Torreya fargesii Franchet
Roste jako strom do výšky 20 m, nebo i jako keř. Koruna je hustá, široce a nepravidelně klenutá. Jehlice jsou 2–3,5 cm dlouhé a 0,2–0,4 cm široké. Jsou opět ostře zakončené, rovné, ale některé i zakřivené. Průduchy na rubu 0,3–1mm dlouhé. Plody jsou 1,5–2,5 cm velké, světle zelené až bělavě zelené s voskovým povlakem.
Roste roztroušeně ve střední Číně z An-chuej a Ťiang-si po jižní Šen-si a severozápadního Jun-nanu. Vyskytuje se jednotlivě nebo ve skupinách v horském a subalpínském lese. Zejména podél potoků, ale i na svazích. Vystupuje do výšek 1000 až 3400 m. n. m. Plod této toreje je v Číně hojně prodáván jako muškátový oříšek (s pravým muškátovým oříškem nemá nic společného). Dřevo je využíváno pro stavbu domů, výrobu nářadí a nábytku. Vykazuje velkou trvanlivost při styku s vodou a půdou. Často bývá záměrně vysazována v tamních hospodářských lesích.
U tohoto druhu rozlišujeme ještě dva poddruhy.
var. fargesii
Jehlice převážně přímé. Průduchy 0,5–1 mm široké. Plody 2– 2,5 cm velké. Poddruh roste hlavně mimo Jun-nan.
var. yunnanensis (W. C. Cheng et L. K. Fu) N. Kang
Jehlice silnější, mohutnější, vpředu zakřivené. Plody 2,5–3 cm velké. Vyskytuje se v severozápadním Jun-nanu. Dřeviny tohoto poddruhu jsou menší.
Torreya grandis Fortune ex Lindley – toreja veliká
Dosahuje v domovině výšky 25 m. Jehlice jsou 1,2–2,3 cm dlouhé, na bázi téměř zaokrouhlené, na konci krátce ostnitě zakončené. Průduchy na rubu málo nápadné. Plody jsou podlouhle elipsoidní, 2–3 cm dlouhé. Plod je tradičně využíván jako tzv. muškátový oříšek a v lékařství pro jedlý olej. V čínštině se nazývá xiangfei – doslova voňavá toreja, nebo feishu – torejový strom.
Pochází z východní Číny. Zde roste hlavně v horách Če-ťiangu až do výšky 1400 m n. m. Později byla nalezena i v provinciích Fu-ťien, Chu-pej a S´-čchuan. Obývá i nižší nadmořské výšky okolo 200 m. V kultuře je pěstována od roku 1847. Je však považována za choulostivý druh a u nás se s ní těžko setkáme. Některé prameny z ´60 let hovoří o exempláři v Průhonickém parku. V současné době se mi nepodařilo žádné informace o něm získat.
var. dickii Hu
Strom vysoký až 20 m. Kůra šedá, vrásčitá. Jehlice krátké, husté, široké a vzpřímeně postavené. Plod je oválný, modrozelený, zakončený velkou krátkou špičkou.
var. merillii Hu
Jehlice jsou větší, tmavší, plody elipsoidní. Původní je v Číně v oblasti Če-ťiangu.
var. sargentii Hu et Chun.
Dřevina až 12 m vysoká, kůra tmavě šedá. Jehlice hnědavě-zelené, podlouhle kopinaté, tupé. Plody v rámci druhu malé. Pochází z Číny z An-chuej.
Torreya jackii Chun
Asi nejnižší druh toreje, dosahuje výšky pouze 7–12 m, navíc převážně roste jako keř s vystoupavými větvemi. Podobá se toreji kalifornské. Má však ze všech torejí nejdelší jehlice, až 7 cm dlouhé a 0,5 cm široké! Jehlice, na rozdíl od ostatních torejí, přechází na konci v ostnitou špičku pozvolna. Jméno druhu, je podle botanika a vedoucího z Arnoldova Arboreta v Massachusetts, J. G. Jacka. Pochází z východní Číny ze západního Če-ťiangu a severního Fu-ťienu a severovýchodního Ťiang-si. Zde obývá subtropické monzunové oblasti tvrdolistých stálezelených lesů. Nebo roste podél vodoteči a na chráněných svazích. Roste ve výškách 400–1000 m n. m.
Torreya nucifera (L.) Sieb. et Zucc. – toreja japonská
Strom dosahující výšky až 25m, se šedohnědou borkou s jehlicemi 1,7–3 cm dlouhými, k bázi náhle zúžené, téměř přisedlé, na konci ostře špičaté. Průduchy na rubu jehlic jsou nahnědlé, málo nápadné. Jehlice jsou tedy výrazně menší než u T. californica. Plody jsou elipsoidní, zelené s nevýrazným červeným nádechem, 2,5 cm dlouhé. Obsahují jedlý, ale projímavý olej. Pochází z jižního a středního Japonska a také ostrovu Čedžu-do u Jižní Koreje. Na japonském ostrově Kjúšú vystupuje až do výšek 1800 m n. m. Roste spolu se zástupci rodů Taxus, Cephalotaxus a Podocarpus.
V kultuře je od roku 1764. Pěkné exempláře je možné vidět v Arboretu v Mlyňanech na Slovensku.
Menší exemplář je k vidění v Průhonickém parku v jeho zadní části u rybníka Bořín, lokalita Hřeben. Zde roste poměrně skrytý spolu s dalšími menšími torejemi. Obvod kmene v 1,3m má 94 cm.
Vzrostlý exemplář v zadní části BZ Univerzity Karlovi je uváděn a označen jako jedinec náležející k tomuto druhu. Avšak je zde řada důvodů, které původní určení vyvrací. Prozatím jsme se ani s kolegy z jiných institucí neshodli na jeho novém určení. Každopádně jde o jednu z největších a nejstarších torejí u nás. Pro získání alespoň základních údajů jsem jí v září 2011 přeměřil. Obvod kmene v 1,3m je 92 cm. Výška je přibližně 12 m. Uvádím přibližně protože plocha, kde exemplář roste, je hustě (a nešťastně) osázena jinými dřevinami a nelze tak s přesností změřit její výšku.
var. igaensis (Doi et Morikawa) Ohwi
Jehlice 1–1,8 cm dlouhé, ostře zakončené. Plody 2 cm velké. Vyskytuje se vzácně v Japonsku na ostrově Honšú, v prefektuře Iga.
var. macrosperma (Miyoshi) Koidz.
Plody jsou v rámci druhu velké, od 3,5 do 4 cm. Původ v Japonsku na ostrově Honšú, prefektura Iga a Omi.
var. nucifera
Okolo 28 m vysoký strom, obvykle s jediným hlavním kmenem. Větve ve druhém roce nevýrazně červenohnědé. Vyskytuje se roztroušeně, ale nejvíce na pacifické straně ostrova Honšú (prefektura Iwate).
var. radicans T. Nakai
Vystoupavý rozvolněný keř dorůstá do 3 m výšky. Větví se už od báze kmene. Koření při kontaktu s půdou. Větve v druhém roce jasně červené nebo červenohnědé. Vyskytuje se na ostrově Honšú, ze strany Japonského moře, od prefektury Jamagata na jih po prefekturu Jamaguči.
T. nucifera ´Argentea´
Mladé výhony tohoto kultivaru jsou bíle nepravidelně panašované.
T. nucifera ´Prostrata´
Zmínky o tomto kultivaru jsou spojeny převážně s botanickou zahradou v Dublinu. Tvoří rozprostřený keř, který měl v polovině ´60 let, 90 cm výšky a 4,5 m šířky.
Torreya taxifolia Arnott
Nepříliš vysoký strom dosahující výšky 18 m. Větve tvoří řídkou jehlancovitou korunu. Jehlice jsou úzké, na bázi zaoblené, na konci ostnitě zakončené. Měří mezi 2,5–3,5 cm délky a 0,2–0,3 cm šířky.
Plody jsou 2,5–3 cm dlouhé, purpurové barvy s charakteristickým zápachem jako větvičky. Pochází ze Severní Ameriky z Floridy. Porosty utrpěly kácením pro ohrady hospodářských zvířat. Lesní porosty byly stále více zmenšovány a s tím i odstraněni velcí jedinci. Zkázu v roce 1950 dokončila choroba, která zbylé dřeviny oslabila nebo zničila. V současnosti jde o vzácný strom, který roste v pruhu 35 km dlouhém, v roklích a strmých srázech východně od řeky Appalachicola, od soutoku Flintu a Chattahoochee až do blízkosti Bristolu. V kultuře je od roku 1838, ale opět jde o velmi choulostivý druh a nelze se s ní téměř u nás setkat.

Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2011.