Vertikální zahrady vs. popínavky

Vertikální zahrady jsou jednou z moderních metod ozeleňování vertikálních stěn. A jak se mohli přesvědčit účastníci semináře věnovaného zeleným stěnám, nejedná se o metodu nejlevnější.

V rámci jednodenního semináře pořádaného Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o. s., totiž zazněly i příspěvky zástupců společností, které se touto problematikou zabývají.

Inspirace ve slunné Itálii
Od roku 2009 funguje na českém trhu společnost Sundar Italia, která se od roku 2007 zabývá systémy vertikálních zahrad. O jejím sortimentu na semináři krátce pohovořila Šárka Qasemová. Při tvorbě vychází z principů zahrad Patricka Blanca a nabízí varianty do exteriéru a interiéru. V nabídce pro interiéry jsou i hotové obrazy z rostlin o velikosti 1,2 x 1,6 metru. Na osázení využívají okolo čtyř desítek vyzkoušených rostlin. Pro variantu do interiéru je možné zvolit otevřený či uzavřený systém koloběhu vody. Zde je také nezbytné, i v prostorech s dostatkem přirozeného světla, opatření přídavným osvětlením. Intenzita by měla dosahovat 500 až 1000 luxů. Závlaha i osvětlování jsou řízeny automaticky.
Při upevnění systému na zeď se využívají hliníkové profily a ponechává se vzduchová mezera k odvětrávání od zdi. Na konstrukci se zavěšují již zapěstované panely. Ty tvoří vrstva PVC 1,5 cm tlustá a dvě až tři vrstvy geotextilie. Spodní část je tvořena odtokovým kanálkem, který je možno rozšířit v jezírko.
Cena tohoto systému se pohybuje kolem 1000 eur na metr čtvereční a jedná se o kompletní dodávku systému. Cena obrazu vychází zhruba na 2500 eur. Hmotnost se pohybuje kolem 30 kg/m2.

Německá technologie
Další z firem, které se zabývají tvorbou vertikálních zahrad, je německá společnost Optigreen. Tu reprezentovala Ing. Jitka Dostalová. Opět se jedná o variantu vhodnou jak pro exteriéry tak pro interiéry. Systém je řešen předsazenými hliníkovými panely (jakýmisi kazetami), 6 cm silnými, které jsou již z výroby naplněny minerálními substráty. Pro osázení rostlinami jsou v panelech připraveny štěrbinové kalíšky. Rostliny je možno vysadit až namístě nebo předem. Na stěnu se panely zavěšují na hliníkové kolejničky přímo upevněné do fasády či do svislých hliníkových stojin.
Standardně jsou kazety vyráběny v barvě přírodního hliníku, ale jsou i další barevné varianty. I substráty lze barevně odlišit – v nabídce je barva bílá, hnědá, béžová či červená. Zahrada tak může zajímavě působit i těsně po založení či v době vegetačního klidu. Vodu drží a do substrátu rozvádí kapilární textilie. Na každý panel jsou zapotřebí minimálně tři kapače a ve spodní části se voda shromažďuje ve sběrném žlábku. Panel standardní velikosti 60 x 100 cm má hmotnost 50 kg, což představuje 83 kg/ m2. Cena se pohybuje okolo 700 eur za metr čtvereční včetně montáže.

Biotechnologie budoucnosti
Do třetice představila svůj pohled a nabídku vertikálních zahrad Ing. Zuzana Klusová, spolumajitelka společnosti Svobodné zahrady Klus, s. r. o., a ateliéru designu permakultury Čarokvěty. Ta se v úvodu zajímavé přednášky zaměřila na přínos tvorby vertikálních zahrad. Přispívají k zadržování vody na zemi a odparem z asi 1 m2 se do atmosféry dostane zhruba jeden litr vody za den, čímž ochlazuje okolí a dělá je příznivější pro život. Vertikální zahrady vnáší do mrtvého městského prostoru život a rostliny samotné mají příznivý zdravotní a psychický vliv na člověka. Jsou zde i výhodou pro investory – vzhled fasády se zlepšuje a snižují se výkyvy teplot v budově. A v neposlední řadě mohou poskytnou květinu do vázy, potravu nebo alespoň doplňky stravy.
Po definování základních požadavků se Zuzana Klusová pustila do hledání té správné technologie. Cílem bylo, aby použité materiály byly zdravotně nezávadné, recyklovatelné, s certifikáty pro použití ve stavebnictví, aby byla malá ekologická stopa výrobku a využily se materiály přednostně místní. Samozřejmostí by mělo být splnění podmínek platné legislativy a jednoduchá montáž.
Na základě těchto požadavků vznikla technologie vertikálních zahrad vhodná přednostně do exteriéru, ale lze jej využít i pro interiéry jako jsou vstupní haly a atria. Základem jsou panely, na které se upevní kazety (kapsy). Ty slouží pro samotnou výsadbu rostlin. Velikost panelů závisí na přání zákazníka, kapsy definují spon a tedy i velikost vysazovaných rostlin. Ty jsou vysázeny přímo do kapes a využívají se všechny rostliny, které jsou u nás schopny přezimovat. V jednom pokusném roce byl jejich úhyn 35 %, ale pouze 10 % rostliny bylo třeba obměnit, jelikož došlo k expanzi přeživších. Celý systém je kapilárně propojený a je tak zajištěn rovnoměrný rozvod vody. Cena tohoto systému by se měla pohybovat do deseti tisíc Kč za metr čtvereční.

I v centru Prahy
V rámci semináře se ředitelka OC Smíchov Vlasta Krahulcová podělila o své zkušenosti se zelenými sloupy, které byly v roce 2011 instalovány v pasáži obchodního centra. Impulsem francouzských majitelů k instalaci byla změna již deset let otevřeného interiéru. Denně zde proudí 50 tisíc lidí. Došlo k osázení 15 metrů vysokých sloupů o průměru jeden metr. Na každém sloupu je osázeno více než 1700 rostlin. Na všech třech sloupech je více než 5000 rostlin. Ve spodních částech jsou sloupy chráněny sklem. Rostliny jsou automaticky hnojeny a zavlažovány uzavřeným cyklem, technologie je umístěna pod sloupy. Předpokládá se údržba jedenkrát měsíčně, a to spuštěním z nosníků ve třetím patře budovy. V případě poklesu intenzity světla pod 800 luxů se využívají halogenidové výbojky. Vedle sloupů je ve třetím patře osázena stěna o rozměrech 2x3 metry. Na realizaci se kromě francouzské společnosti podílela firma Gabriel a Přemysl Hytych. Náklady se pohybovaly kolem dvou milionů korun.

Využití pnoucích rostlin
Vedle výsadby vertikálních stěn se nabízí jednodušší a méně nákladná varianta ozelenění fasád domů ve využití pnoucích rostlin. Obecně se jedná o byliny a dřeviny, na fasády a stěny však využíváme spíše dřeviny. Při boji o světlo využívají rychlého růstu za cenu slabších stonků – a je zde tedy nutné využití podpory. Kopírují tak podklad, který porůstají a my jim jednoduše můžeme vnutit určitý tvar. Mají minimální nároky na prostor a rozmanité adaptační mechanismy k přidržení k obkladu. Jejich rozdělení podle adaptačních mechanismů je podle Ing. Samuela Buriana následující:
1. vzpěrné pnoucí dřeviny – opírají se, bez úponků a ovíjení, mají dlouhé výhony, maximálně mají trny, mezi zástupce patří růže, jasmín, ostružiník,
2. kořenující – adventivní kořeny, příčepivé. Vyznačují se negativním fototropismusmem (roste tedy směrem odkud nepřichází světlo a zaleze tak do každé škvíry a díry). Zástupci jsou břečťan, trubač, hortenzie,
3. ovíjivé – otáčivý pohyb celé rostoucí osy, po ovinutí stonek začne tloustnout, může zničit podklad, sem patří podražec, aktinidie, zimolez,
4. úponkaté – jedná se o specializované orgány, které vznikly metamorfózou jiného orgánu – listové, výhonové (réva vinná, plamének), kořenové (vanilka), úponka se dotkne předmětu, který omotá, zkrátí se a rostlinu přitáhne k podkladu,
5. úponkaté s adhezivními terčíky – přísavkami – to je zduřenina pokrytá lepkavou hmotou, přilepí se k podkladu, opět přitáhne k podkladu, především přísavníky,
6. kombinace – úponky a kořínky (P. quinquefolia var. murorum).
Příznivým vlastnostem použití pnoucích rostlin jsme se věnovali již v Zahradnictví 12. Vedle ochrany proti slunci, hluku, prachu a vlhkosti, estetickému působení je výhodou i možnost působení na malé ploše.

Výběr a dimenzování konstrukcí
Při využití rostlin, které potřebují k popnutí budovy konstrukci, je třeba dbát na určitá pravidla. Konstrukce popnuté rostlinami sice nepředstavují významnou hmotnostní zátěž budovy, ale dochází zde k náporům větru. Tato zátěž se počítá podle platné normy DIN. Typ konstrukce musí odpovídat mechanismu, kterým se rostlina pne; musí odolat hmotnosti rostlin a náporu větru. Pro vzpěrné rostliny lze využít jakékoliv konstrukce – šlahouny je třeba prostrkovat a přivazovat. Pro ovíjivé volíme svislá lanka a latě s velkými odstupy. Je to proto, aby rostliny nemohly přeskočit z jednoho lana na druhé a stáhnout je k sobě. Ovíjivé potřebují spíše pevné konstrukce, orientované převážně svisle, jelikož rostou nahoru jako solitéry a nejsou vhodné k porytí plochy. Rostliny kořenující konstrukci v zásadě nepotřebují, ale pro spolehlivé uchycení je třeba zabezpečit rostlinu, aby neodpadla, např. dřevěným mřížováním či pružnými lankovými sítěmi. Úponkaté snesou širokou škálu konstrukcí jako sítě, pletivo, mřížky či tahokov. Rostliny disponující adhezivními terčíky se obejdou bez konstrukcí. Pro treláže s ovocnými stromy a okrasnými keři je třeba vytvořit dřevěné konstrukce,k nimž je rostliny třeba vyvazovat.
Konstrukce dále slouží k vymezení plochy, po které se má rostlina pnout.
Na českém trhu funguje od roku 2004 společnost Cabletech, kterou založil a stále vede Ing. arch. Jan Louda. Nabízí možnosti konstrukcí pro pnoucí dřeviny jako jsou samostatná lana nebo sítě s pevnými či puštěnými oky. Ty mají kromě nižší ceny i technické přednosti, reagují na růst rostliny a na síly, které zde vznikají. Umí se deformovat, aniž by vznikaly vysoké zátěže na kotvách upevněných v konstrukci budovy.
Pnoucí rostliny jsou součástí našich měst i krajiny. Společně s moderními vertikálními zahradami můžeme i urbanizovaném prostředí s nedostatkem prostoru vytvořit oázu klidu a pohody.

Text a foto Helena Piková

článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2012