Tento krátký příspěvek má za cíl přiblížit čtenáři základní problematiku estetické úpravy palem, které jsou součástí parkových úprav v tropech a subtropech. Toto téma může být inspirativní i pro naše zahradníky, kteří využívají dekorační potenciál palem jako přenosných rostlin.
Při svých cestách za rostlinami tropů a subtropů jsem se s palmami setkal již nesčetněkrát a to jak v jejich přirozeném prostředí, tak také s těmi vysazovanými v městské zeleni, parcích či soukromých zahradách. Palmy bezesporu patří k nejdekorativnějším rostlinám, přičemž exotický vzhled jim dodává většinou jednokmenný stonek zakončený mohutným chocholem nejčastěji vějířovitých či zpeřených listů. Pěstují se však i některé trsnatě rostoucí vícekmenné palmy, ale nejsou zdaleka tak rozšířeny, proto se jimi v tomto příspěvku nebudeme zabývat. Mezi ně patří například Acoeloraphe wrightii původem z Karibské oblasti a z jižní Floridy, Cyrtostachys renda s červenými pochvami listů rostoucí původně v bažinatých oblastech Malajsie a Thajska nebo Rhapis excelsa, nízký druh z jižní Číny. Snad jediným zahradnicky významným trsnatým druhem palem je Dypsis (Chrysalidocarpus) lutescens – palma žlutavá původem z Madagaskaru, která je využívaná nejen ve výsadbách, ale také v evropských produkčních zahradnictvích jako hrnková rostlina.
Nejčastěji vysazované palmy
Podobně jako je tomu v podmínkách kontinentální Evropy i v tropech a subtropech je určitý sortiment vysazovaných rostlin považován za základní neboli běžný. K nejčastěji vysazovaným palmám pak patří jednoznačně zástupci rodu Phoenix, a to konkrétně druh Phoenix canariensis – datlovník kanárský. Je zřejmě nejrozšířenější palmou pěstovanou pro okrasné účely na světě. Z tohoto rodu se dále uplatňuje Phoenix dactylifera – datlovník pravý, běžně nazývaný jako palma datlová. Její estetická hodnota však nedosahuje kvalit předchozího druhu a tak je mnohem častěji než pro okrasu pěstována pro plody. V posledních letech se začíná ve výsadbách městských parků stále více objevovat drobný, nízký zástupce rodu s jemnými listy, kterým je datlovník zakrslý (Phoenix roebelenii) původem z Laosu – svou výškou do 2,5 m je zároveň ideální palmou pro pokojové pěstování v našich podmínkách.
Dalšími velmi často pěstovanými palmami jsou dva jediní zástupci rodu Washingtonia, konkrétně Washingtonia filifera a Washingtonia robusta pocházející z aridních oblastí jihozápadu USA, severozápadu Mexika a poloostrova Baja California. Oba druhy jsou si dosti podobné, ale ve výsadbách se častěji uplatňuje první z nich. Nejnápadnějším rozlišovacím znakem starších rostlin je šířka kmene. W. filifera má kmen tlustší a kratší (obvykle okolo 15 m, výjimečně až 20 m), kdežto W. robusta má kmen mnohem tenčí, ale může dorůst výšky i přes 25 m.
Užití dalších palem ve výsadbách záleží především na konkrétním místě, kdy je často respektováno uplatnění původních druhů dané oblasti a také na mezních teplotách panujících na daném stanovišti. Kromě zmiňovaných zástupců rodů Phoenix a Washingtonia se objevují častěji ve výsadbách v tropických oblastech překrásné Roystonea regia – kubánská palma královská. Ta upoutá svým u báze a uprostřed rozšířeným kmenem a také kroužky na kmeni vznikajícími coby stopy po opadu až 3,5 m dlouhých zpeřených listů. Z menších druhů je častěji používána např. Licuala grandis – palma paprsčitá, která upoutá až 1 m širokými vějířovitými listy s téměř okrouhlými čepelemi, jejichž jednotlivé lístky jsou po téměř celé délce spojené a podél žilek vyzdvižené do tvaru písmene V. Dále pak palmy Livistona chinensis či překrásná Livistona muelleri. Pobřežní zóny snad všech tropických oblastí světa jsou více či méně osázeny kokosovníkem ořechoplodým (palma kokosová) Cocos nucifera, který se stal jakýmsi symbolem tropických rájů.
Sortiment palem používaných k výsadbám v městské zeleni, či soukromých zahradách se v poslední době velmi rozšířil.
Text a foto Ing. Libor Kunte, Ph.D.
Střední škola zahradnická a zemědělská A. E. Komerse
Děčín - Libverda
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2012
