Argentina patří mezi největší producenty a dodavateli čerstvého ovoce a vín na mezinárodní trhy. V prvním díle jste měli možnost se seznámit s vývojem ovocnářství a vinařství v této jihoamerické zemi. Z pěstovaných ovocných druhů jsem se zatím věnovali vinné révě, citrusům a jádrovému a peckovému ovoci. S dalším sortimentem ovoce máte možnost se seznámit na následujících stránkách.
Drobné ovoce
Pěstování druhů drobného ovoce mělo v minulosti v Argentině jen národní rozměr. Vzhledem k možnostem logistiky, dopravy a zhodnocení produkce ve světě nabírají některé z druhů tohoto ovoce v zemi na významu. Tradičně je pěstován jahodník. Na jihu se vyskytuje ve volné přírodě jahodník chilský, který byl v historii použit do křížení s jahodníkem virginským. Z tohoto křížení pak vznikly současné zahradní jahodníky. Sklizeň jahod probíhá v Argentině celoročně. Jahodník se pěstuje napříč celou zemí. Výnosy jahodníku se pohybují od 15 do 40 t/ha. Většina výsadeb je intenzivního typu pod závlahou. Nejvýznamnějším druhem drobného ovoce jsou však zde borůvky. Pěstování borůvek má největší dynamiku růstu ze všech ovocných plodin. Borůvky se zde pěstují přibližně 30 let a v roce 2010 již zaujímaly plochu 3560 ha. V Tucumánu na severozápadě je více než 1/3 výsadeb, 60 % jich je soustředěno na severním a středním pobřeží Atlantiku, další region vzniká v Patagonii. Sklizeň probíhá od září do prosince a většina borůvek se exportuje do USA. Domácí spotřeba je zanedbatelná. Hlavní odrůdou je teplomilná ´O Neal´, následovaná odrůdami ´Gulf Coast´, ´Rabbit´, ´Místy´ a ´Emerald Jewel´. Převážně na jih od Buenos Aires se produkují též maliny. Nejnovější technologie jejich pěstování je intenzivní v plastových tunelech s použitím remontantních odrůd. Výnosy se pohybují od 4,5 do 15 t/ha. Většina malin najde užití na místním trhu. 70% ostružin se pěstuje v Patagonii, zbytek v andském regionu a u hlavního města. Pěstují se klasické ostružiny a hlavně hybridní typy. V Patagonii se pěstují v menším rozsahu i další druhy dovezeného drobného ovoce a to rybíz, angrešt, bezinky a klikva. Kultivaci rybízu, bezinek a angreštu tu započali němečtí osadníci na vysoké úrovni, včetně zpracování na džemy, zejména v okolí města El Bolsón. Rybízové výsadby jsou i na Ohňové zemi a to především černého – například odrůdy ´Titania´, ´Rosenthal´ a ´Silvergieters´ zrající zde v únoru. Přirozeně se v přírodě jihu Argentiny vyskytují původní druh ostružiníku (Rubus geoides) a rybízu (Ribes magellanicum). V Patagonii a Andském regionu je rozšířená i sklizeň šípků zvláště pro mezinárodní obchod z rozsáhlých planých porostů růží zavlečených z Evropy. Malý význam má pěstování moruší. V Argentině se pěstují též druhy drobného ovoce zde původní a u nás téměř neznámé. Národním patagonským ovocem jsou plody zdejších dřišťálů – Berberis microphylla a Berberis darwinii používaných jako průmyslové ovoce. Na samém jihu země se dostávají do kultury původní druhy: libavka hrotitá (Gaultheria mucronata), Ugni molinae, obchodně zvaná chilská kvajáva a Aristotelia chilensis místně známá pod jménem maqui.
Skořápkové ovoce
Zajímavostí argentinského ovocnářství je nepříliš výrazné zastoupení těchto druhů. Ač jsou podmínky pro jejich úspěšné pěstování na mnoha místech velmi dobré, tak s výjimkou ořešáků není tento segment příliš využívaný. Je to dáno i poměrně nízkou národní spotřebou, kdy ořechy hojně substituují místní arašídy. Ořešák je kultivovaný již velmi dlouho v různých zemědělských ekotypech státu. Při jejich pěstování je mnohdy patrná extenzita pěstování, kdy jsou vysázené v podstatě ořešákové lesy hlavně v údolích řek a severojižní rozpětí jejich výskytu je 2500 km, od suchých, teplých poloh severu po vlhké chladné polohy střední Patagonie. Od roku 1980 vznikají sady z roubovaných ořešáků koncipované pro mechanizovanou sklizeň s následnou posklizňovou úpravou. Pěstované odrůdy jsou ´Chandler´, ´Serr´, ´Howard´, ´Wilson´, ´Sunland´, ´Pedro´, ´Mayette´, ´Payne´ a ´Franquette´. Hlavním obdobím sklizně je květen. V hlavních produkčních státech Catamarca, La Rioja a San Juan se pěstují ve výškách cca 1200 m n. m., v Patagonii pak v chráněných údolích. Kromě ořešáku vlašského se na severu pěstuje ve výsadbách v zemi původní ořešák jižní (Juglands australis), který se využívá i ke sklizni nezralých plodů k nakládání. Dalším pěstovaným druhem jsou mandloně dovezené do země až po roce 1850. Ty se nepěstují zatím ve větším rozsahu, ale argentinské mandle jsou pěstovány hlavně v ekoprodukci. Rozšířené jsou v středním a severním andském podhůří, hlavně ve státech Mendoza, San Juan a La Rioja. Poměrně novým druhem je zde severoamerický ořechovec, ze kterého se sklízí pekanové ořechy shodně jako tržní výsadby kaštanovníku. Totéž platí o pěstování pistácií, které se tu komerčně pěstují až od roku 1985 v nevelké míře. Líska se donedávna taktéž nepěstovala. V současnosti je pěstováno ve státě Rio Grande 250 ha lísky, pro produkci realizovanou na národním trhu. Nosnou odrůdou je ´Fertile de Coutard´ a místní odrůda ´Mar del Plata´. Dnes se zde o pěstování zajímá světový výrobce cukrovinek Ferraro. K výše jmenovaným druhům je nutno jmenovat dva místní druhy. Jedná se o druh Gevuina avellana, komerčně nazvaný chilská líska, rostoucí ve vlhkých, chladnějších oblastech jihu. V téže oblasti se sběrem získávají ceněná semena šišek blahočetu chilského (Araucaria araucana) z přírodních stanovišť. Nepěstuje se komerčně hlavně kvůli dlouhodobé návratnosti investic – samičí stromy mají zpravidla první úrodu nejdříve ve věku 40 let.
Ostatní subtropické ovoce
Severní polovina země je vhodná k produkci mnoha typicky subtropických ovocných plodin. Potenciál ještě není zcela využit a tak z této skupiny se zatím nejvíce prosadil olivovník. Na 70 000 t stolních oliv se tu sklízí a odvětví stále narůstá. Podíl stolních oliv na celkové sklizni oliv je už více než 40%. Hlavní odrůdy jsou ´Arauco´ a ´Manzanilla´, která je zvláště na vzestupu. Pěstují se v oblastech podhůří And, hlavně ve státech Mendoza, San Juan, San Luis, La Rioja a Catamarca. Dlouhodobě pěstovanou plodinou je smokvoň. Pěstování je nevelkého rozsahu a plní funkci zásobování vnitřního trhu čerstvými, nikoli sušenými fíky. Hlavní jejich odrůdy jsou ´Guarinta´, ´Kadota´, ´Turco´, ´Calis´ a ´Mirna´. Velký potenciál je zde i pro pěstování fíků na sušení a čerstvých fíků pro export. Dynamický rozvoj je zaznamenáván přes vysoké počáteční investice u pěstování aktinídie. Kiwi se kultivuje především na severozápadě ve státě Tucuman a v okolí Buenos Aires a zatím dominuje nejběžnější světová odrůda ´Hayward´. Význam nabírají odrůdy ´Summerkiwi´ a ´Jin Tao´. Vysazeno je zatím 500 ha a zdaleka není výrobou pokryta ani domácí poptávka. Velkou podporu k jeho pěstování poskytuje Argentinská asociace pro kiwi a investice přicházejí i od evropských producentů. Lokvát se pěstuje v malé míře opět ve státech Tucuman, Buenos Aires a na sever od něj. V Tucumánu je centrum pěstování tomelu pro produkci kaki. Expanzi pěstování také zažívá marhaník, kterého je dosud vysazeno přes 550 ha na severu ve státech Córdoba, Formosa, Jujuy, Salta a San Juan, avízovaných je dalších 250 ha kompaktní výsadby. Z naturalizovaných druhů se ještě v malém množství pěstuje rohovník – svatojánský chléb a opuncie. V Argentině jsou původní ještě dva subtropické druhy, které vstoupily na scénu mezinárodního pěstování a to fejchoa (Acca sellowiana) a rajčenka (Cyphomandra betacea). Oba tyto druhy se zde ale nepěstují ve významném rozsahu na rozdíl od některých jiných zemí, kam byly dovezeny a jsou úspěšně tržně pěstovány.
Tropické ovoce
Především sever země je vhodný pro kultivaci některých druhů tropického ovoce. Nejdůležitější jsou banány, které se pěstují zejména na severozápadě, kde ve státě Salta se sklízí polovina banánů a téměř druhá polovina se sklízí v provincii Formosa na severu, malé procento se pěstuje ve státě Jujuy. Banány jsou určeny v podstatě jen pro argentinský trh. Pěstují se zejména malé typy banánů odrůd ´Nanica´ a ´Nanicon´ a dále velké banány typu ´Cavendish´. V Argentině je odbytový potenciál trojnásobné produkce banánů, než je nyní, podobné jako již v minulosti byla, za předpokladu uspokojivého vyřešení posklizňových úprav a ekonomiky pěstování. Místní produkci tvrdě konkurují dovozy například z Brazílie. V diametrálně menším množství se pěstují další druhy jako avokádo pěstované v severozápadních státech Tucumán, Salta a Jujuy. Přibližně jen 1/3 pěstitelů ho má jako hlavní plodinu. Z 90 % je ve výsadbách preferována odrůda ´Hass´, doplňuje ho pak odrůda ´Torres´. Poměrně málo se pěstuje ve státech Jujuy a Salta mango a papája. Větší areál avšak podobný míru významu má kvajáva. Ve státě Mendoza jsou malé plochy datlovníku. Ač severovýchod Argentiny je okrajovou oblastí původního výskytu ananasovníku, tak produkce ananasů omezená v Argentině na tuto oblast je též malá. Do zájmu pěstitelů severozápadu se dostává annona, známá pod obch. názvem cherimoya, mučenka (Passiflora mollissima, P.caeruela) a v oblastech suchého tropického Chaca i sukulentní pitaya (dragonfruit).
Kvantitativní rozsah vykazované produkce ovoce v roce 2009 (v tis. t):
Vinné hrozny (2,185), jablka (1,027), citróny (1000), pomeranče (750), hrušky (700), mandarinky (300), broskve a nektarinky (291), banány (170), grapefruity (150), švestky a slívy (106), stolní olivy (70 v roce 2008), kdoule (26,4), meruňky (25), borůvky (12,7 v roce 2010), jahody (11,7), třešně a višně (5,1), vlašské ořechy (4,5), avokádo (3,6), ananasy (2,6), kiwi (3,2 v roce 2008), papáje (2,1), manga a kvajávy (1,8), fíky (0,96), maliny (0,58 v roce 2008), mandle (0,32).
Argentinské statistiky vykazují pouze produkci jen některých hlavních druhů ovoce a neobsahují souhrnný součet produkce ostatních samostatně neevidovaných druhů ovoce.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012.
Text BC. Jiří Kaplan
