Dřeviny z čeledi Oleaceae není třeba příliš představovat. Popsáno je kolem 400 druhů ve 28 rodech. Pro nás, kromě subtropického olivovníku, jsou nejznámější šeříky, zlatice jasany a ptačí zob. V tomto článku se budeme věnovat zimovzdorným stálezeleným keřům této čeledi.
Ptačí zoby (Ligustrum) jsou stálezelené i opadavé keře, v teplejších oblastech i stromy. Popsáno bylo kolem 50 druhů. Listy mívají jednoduché, celokrajné, na krátkém řapíku. Jejich květenství je koncová lata, která připomíná příbuzné šeříky. Květy jsou obvykle bílé, vonné, s trubkovitě srostlou korunou, která má čtyři volné cípy. Tyčinky bývají dvě, přirůstají ke květní trubce. Ptačí zoby jsou jedovaté. Požití způsobuje nevolnost, zvracení a průjem. Listy a i plody můžou při potřísnění kůže způsobovat dermatitidy. Ve Spojených státech amerických byly zaznamenány otravy koní po požití většího množství ptačího zobu. Ptákům neškodí. Hlavní účinnou látkou je glykosid syringin (= ligustrin, lilacin, syringosid).
Ptačí zob obecný
Nejznámějším zástupcem rodu je bezpochyby náš domácí ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Jedná se o opadavý keř, jsou ale známé i poloopadavé či stálezelené odrůdy. Keře dorůstají do výšky kolem 3 m. Listy jsou podlouhé až podlouhle kopinaté, dlouhé kolem 5 cm. Pěstuje se v mnoha odrůdách (červenolistých, vzpřímeně rostoucích, převislých, žlutoplodých). Stálezelené jsou například kultivary ´Sempervirens´ (syn. ´Italica´) a ´Pendula´. Jsou značně odolné k nepříznivým podmínkám, v tuhých zimách nanejvýše ztrácí listí.
Ptačí zob obecný má široké použití v zahradnictví a krajinné tvorbě. Dobře snáší řez, proto je nezastupitelný při výsadbách živých plotů. Používá se jako podnož na roubování šeříků, pokud chceme zpomalit jejich růst a zabránit šíření výmladky. Ptačí zob byl znám jako barvířská rostlina, z listů se získávala žlutá barva a z plodů černá barva a inkoust. Listy se užívaly ve středověku k barvení vlasů. Z ohebných a měkkých větví se dříve pletli košíky a klece pro ptáky. Rostlina obsahuje saponiny, které je možné použít jako detergent.
Na ptačím zobu saje řada mšic, z nichž dutilka jasanová Prociphilus bumeliae způsobuje zkroucení listů. Listy ožírají lalokonosci. Časté jsou také bejlomorky. Vzácně můžeme najít světle zelené housenky s bílými a fialovými pruhly a dlouhým černým rohem. Jedná se o lyšaje šeříkového (Sphinx ligustri). Dále se brzy na jaře listy živí housenky hnědáska osikového (Euphydryas maturna) a modráska krušinového
(Celastrina argiolus). Z houbových chorob se vyskytuje Cercospora spp., Ramularia ligustrina způsobující na listech hnědé okrouhlé skvrny se světlejším středem, Ascochyta sp., Septoria ligustri, Puccinia isiacea a Rosellinia necatrix
Ptačí zob vejčitolistý
Další poloopadavým druhem, se kterým se běžně setkáme v zahradách je ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium, syn.: L. medium). V mírných zimách zůstává zelený až do jara, při silnějších mrazech ztrácí listy – mladší listy jsou k mrazu odolnější. Jedná se o keř vysoký až 3 m s lysými, vzpřímeně rostoucími větvemi. Listy eliptické až vejčité, kolem 6 cm dlouhé, lesklé. Květy žlutavě bílé, páchnoucí. Plody lesklé, černé. Je tolerantní ke stříhání a tvarování. Nešlechtěný rychle roste. Pochází z Japonska a jižní Koreje, běžně ho pěstují v Číně.
V zahradách se pěstují především odrůdy s barevným listem. K nejznámějším patří ´Argenteum´ s listy s krémově bílým okrajem a ´Aureum´, který má listy žluté se zeleným středem. Odrůdy se skvrnitým listem snadněji namrzají.
Ligustrum x ibolium Coe (Ligustrum obtusifolium x ovalifolium), se podobá L. ovalifolium ale má pýřité větvičky.
Ptačí zob vejčitolistý je výborná dřevina do polostínu, kde vynikne kontrast vybarvení listů. Sluneční úpal škodí zvláště v zimě, kdy dochází k popálení listů.
Ptačí zob Chenaultův
Ptačí zob Chenaultův (Ligustrum chenaultii, syn.: L. compactum var. compactum) je exoticky působící poloopadavý až stálezelený, široce rostoucí keř až menší strom dorůstající do výšky 5 m. Větve jsou lysé s výraznými bílými lenticelami. Listy bývají oválné či kopinaté, až 20 cm dlouhé v mládí purpurově naběhlé obvykle s 15 páry žilek. Habitem se díky relativně řidšímu olistění, dlouhým letorostům a kopinatým listů podobá vrbě. Květenství je řídká lata dlouhá až 20 cm. Kvete v pozdním létě. Pochází z jihozápadní Číny, Indie a Nepálu. V horách stoupá do výšky 3400 m n. m. Vyžaduje chráněné, teplé polohy v polostínu a dostatek prostoru. V Praze je zcela zimuvzdorný.
Ptačí zob japonský
Pro teplejší polohy se hodí také ptačí zob japonský (Ligustrum japonicum). Jedná se o menší strom vysoký do 5 m, u nás pouze keř jen zřídka vyšší 1,5 m. Větve jsou v mládí chlupaté, mají výrazné lenticely. Listy jsou nápadně tuhé, kožovité, tmavě zelené, lesklé, okrouhlé; na keři vytrvávají několik let. Květenství je hustá lata bílých květů. Kvete v pozdním létě. Do Evropy byl dovezen v roce 1845 Sieboldem. V přírodě roste v Japonsku a jižní Koreji, běžně se pěstuje v Číně.
U nás se hodí jen pro nejteplejší oblasti a chráněné polohy do polostínu, nejlépe v kombinaci s jinými druhy stálezelených dřevin. Kromě botanického druhu se pěstuje i řada odrůd. Nejznámější je ´Rotundifolium´, pomalu rostoucí, vzpřímený, kompaktní keř s velice krátkými internodii. Odrůda ´Revolutum´ se podobá předcházející odrůdě, má ale listy poloviční velikosti. ´Silver Curl´ má některé listy celé žluté (ty jsou pak menší), jiné se žlutým středem, často zkroucené. ´Variegatum´ má listy s bílým okrajem, často v místě užší či zkroucené. Odrůdy jsou na zimování ještě náročnější než botanický druh. Odrůda ´Rotundifolium´ v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, což je jedna z nejteplejších lokalit v Čechách, na rozdíl od botanického druhu pravidelně namrzá až zmrzá. I přes to je v nabídce řady zahradních školek.
Ptačí zob japonský se používá i na pěstování bonsají. Je také možné jej naroubovat na kmínek ptačího zobu obecného a tvarovat. Pražené plody se používaly jako náhražka kávy s tonizujícími účinky. V době hladomoru se mladé listy vařily jako zelenina, ale pro obsah glykosidů se jejich konzumace nedoporučuje. Extrakt z listů má protibakteriální aktivitu a snižuje krevní tlak.
Ptačí zob voskodárný
Ptačí zob voskodárný (L. lucidum) je již druh subtropický u nás vhodný pouze jako nádobová rostlina. Známe ho ze středomoří, kde se často pěstuje jako městský alejový strom. Jedná se o starou kulturní čínskou rostlinu. Na jejich listech v domovině totiž cizopasí červci vytvářející bílý voskovitý povlak. Vosk se dříve sbíral a průmyslově využíval. Používal se také jako léčivka pro posílení imunity a jako podpůrný prostředek při léčbě nádorů a v současnosti i HIV. Z odrůd jsou v kultuře ´Excelsum Superbum´, který má list s bílým okrajem, mladé listy červené a ´Tricolor´s listem se žlutým okrajem a také v mládí červeným.
Vonokvětky
Ptačím zobům jsou příbuzné vonokvětky. Liší se především tím, že plod je peckovice nikoliv bobule. Vonokvětky jsou atraktivní stálezelené stromy a keře se vstřícnými kožovitými listy a čtyřčetnými, výrazně vonnými květy. Popsáno je kolem 30, převážně subtropických druhů. K nejznámějším a nejdéle pěstovaným patří Osmanthus fragrans, strom oblíbený a často pěstovaný ve východní Asii. V kultuře je především odrůda ´Aurantiacus´, která má žlutooranžové, na podzim se rozvíjející květy. Kdo navštívil slavné klasické čínské zahrady v Suzhou, nezapomene na jejich jemnou krásu a příjemnou vůni. Vonné květy nejenom tohoto druhu se používají k získávání vonné silice.
Vonokvětka cesmínolistá
Pro naše podmínky je vhodná především vonokvětka cesmínolistá (Osmanthus heterophyllus). Pochází z Japonska a Tajwanu, kde se také dlouho pěstuje v zahradách a parcích. Většina evropského sortimentu má původ právě v Japonských odrůdách. Vonokvětka cesmínolistá má keřovitý vzrůst, jen zřídka je u nás vyšší 1,5 m; keře jsou husté se vzpřímeně rostoucími větvemi. Podobají se cesmínám, od nichž se ale snadno poznají podle vstřícných listů. Jednotlivé kultivary se značně od sebe liší tvarem listů. Listy jsou tuhé, kožovité, obvykle zubaté. Květy jsou bílé, vonné, tvoří se v úžlabí listů. Kvete na podzim či v zimě, většina kultivarů však u nás nestačí vykvést. Květy se buď nevytvoří nebo zmrznou v pupenech. Pravidelně, podle zkušeností z Trojské botanické zahrady, kvete kultivar ´Purpurascens´. Tato odrůda má nepravidelně zubaté listy a mladé větvičky a listy jsou purpurově zbarvené.
V sortimentu je řada dalších kultivarů, které se liší jednak tvarem listu a také jeho barvou. Nejodolnější je kompaktně rostoucí ´Gulftide´, který má listy na okrajích pravidelně ostře pichlavě ostnité. ´Myrtifolius´ má listy celokrajné, neostnité, menší. ´Rotundifolius´ má listy na okrajích vroubené, vlnité. ´Sasaba´ je zajímavý kultivar s listy hluboce sečnými až trojčetnými, pichlavě ostnitými na koncích.
Z kultivarů, které mají skvrnité listy je k mrazu nejodolnější ´Tricolor´ (syn.: ´Goshiki´). Listy jsou v mládí purpurové, v dospělosti nepravidelně žlutě mramorované. ´Aureus´ (´Ogon´) má listy pichlavě zubaté, mladé jsou žlutě zbarvené. Kultivary se zbarveným okrajem listu: Aureomarginatus´–žlutý okraj listu, pravidelně zubatý list, ´Kimbu´ – listy s bílým okrajem, nepravidelně zubaté, ´Variegatus´ – listy s bílým okrajem pravidelně zubaté) v místě zbarvení obvykle namrzají. Pěstujeme je proto na chráněných místech v teplejších oblastech.
Vonokvětka cesmínolistá se pěstuje v normální, spíše humózní půdě. V době sucha ji zaléváme. Stanoviště volíme v polostínu, protože úpal a zvláště zimní slunce mu škodí. Naopak ve stínu jsou keře příliš řídké. Netrpí u nás škůdci ani chorobami. Panašované kultivary na zimu lehce přikryjeme chvojím.
Text a foto RNDr. Pavel Sekeka
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2012.
