Jablko doprovází člověka od počátku historie. Utržení jablka ze stromu poznání bylo dokonce prvotním hříchem lidského pokolení, i přesto že se jednalo pravděpodobně o jablko granátové. Jablko se dokonce stalo předlohou symbolů královské moci. V řecké mytologii se zlaté jablko stalo dokoce předmětem sváru, který nakonec vyústil v pád Troje.
V historii kultivace rostlin, by jsme našli jen málo rostlinných druhů, které byly tak rychle a plošně introdukovány v mnoha částech světa. Z ovoce pěstovaného za zdmi klášterů a v sadech panských sídel se tak postupem času stalo běžné ovoce. Jabloně se vysazovali nejenom za účelem získání potravy v sadech, ale i jako významného krajinného prvku v krajině. Vzrostlá jabloň rovněž nemohl chybět v žádné vesnické zahradě. Plod jablka byl po mnoha desetiletí běžně dostupným ovocem.
Po přečtení příspěvku Ing. Ivany Součkové z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací v Praze, pojednávajícím o vývoji trhu jablek v ČR se však domývám, že pro mnohé z nás jablka nemusí být v brzké době tak zcela běžným a hlavně dostupným ovocem.
Změny v produkci a cenách jablek výrazně nastaly po nastolení tržního hospodářství a uvolnění trhu. Díky nečinnosti patřičných orgánům, jejímž úkolem by mělo být zabezpečení shodných tržních a konkurenčních podmínek pro výrobce jakéhokoli produktu (včetně zemědělského), začalo ubývat ploch produkčních sadů jabloní a podle bohužel zcela reálných prognóz tento trend bude nadále pokračovat. S úbytkem ploch úzce souvisí snižování sklizně, což se okamžitě projeví na konečné ceně komodity. Kolikrát já sám jsem šokován jak je možné, že cena dováženého subtropického a tropického ovoce, mám tím na mysli zejména banány a pomeranče, může být až o dvě třetiny levnější než ,,běžná jablka´´,kterými jsem donedávna ještě tak trochu opovrhoval. Jak je možné, že na pultech převládá nabídka jablek vyprodukovaných v Chile, Itálii nebo Německa nad těma domácími. ,,Někde´´ se rozhodně stala velká chyba, kterou potrvá dlouhá léta napravit – nově vysazené výsadby nejsou v plné plodnosti ze dne na den.
Já jen doufám, že se pro mé děti nestanou jablka exotickým ovoce jakým byl pro mě ananas či banány v době mého dětství. Přeji si, abychom o štědrém večeru mohli nadále rozkrojit české jablko s nadějí, že se naše přání vyplní. Jsem si jist, že přání vás, ovocnářů, by měla být rovněž vyslyšena a to především na příslušných místech jak u nás tak i EU. Nebo
se snad chceme dostat do bodu, kdy se naše pravnoučata budou chodit koukat na rozkvetlou jabloň do botanické zahrady a na konzervovaný plod jablka do národního muzea? Jistě se mnou souhlasíte, že rozhodne ne.
Arnošt Jílek
