Tisovce jsou mohutné opadavé, výjimečně stálezelené jehličnaté stromy s kuželovitou korunou a silnou načervenalou borkou. Jsou to dřeviny jednodomé. Vytváří dlouhé letorosty, které nesou na zkrácených brachyblastech střídavě postavené listy. Na podzim společně s nimi opadávají. Šišky jsou elipsoidní s trojbokými křídlatými semeny.
Tisovec patří do čeledi tisovcovité – Taxodiaceae. Rodové jméno je odvozeno z řečtiny a znamená „ jako tis“. Je blízce příbuzný s rodem Glyptostrobus Endl.
Rod zahrnuje tři příbuzné druhy rostoucí v jihovýchodní části USA a Mexika. Patří mezi dlouhověké dřeviny. Dosahují často věku 500–600 let a někdy i 1000–3000 let. Záleží však na podmínkách a také na druhu.
Jsou specificky uzpůsobeny pro život v nepříliš pohostinných podmínkách. Obývají vlhké, zabahněné nebo dlouhodobě zaplavované oblasti, bohaté na živiny – tzv. aluviální půdy. Což jsou půdy vzniklé v nivách vodních toků vázaných na záplavy a naplavené sedimenty. Mohou růst i při ústí řek zaplavovaných brakickou vodou (výše slanosti do 0,90%). V těchto podmínkách, pro většinu dřevin nepřípustných, se mu dobře daří. Pomáhají si tzv. pneumatofory (pneumorhizy), což jsou vzpřímeně rostoucí pahýlovité dýchací kořeny, umožňující přísun vzduchu i v době vysokého sloupce vody. Podle výšky pneumatoforů lze určit i hladinu záplavové vody,
která je každoročně na konkrétních stanovištích dosahována. U nejznámějšího tisovce dvouřadého – Taxodium distichum to může být od několika centimetrů do více jak 1m (některé prameny hovoří o 3m)!
Vývojově patří tisovec mezi velmi staré dřeviny. Nalezené fosílie ze Spojených států aamerických jsou z období nejmladších druhohor (křída). V Evropě nalezené fosílie jsou poněkud mladší, a to z období třetihor (Pliocén). Na našem území dokonce i z Miocénu (Taxodium distichum – Ledvice, Taxodium dubium – Želenky, viz foto).
Taxodium distichum (L.) Rich. – tisovec dvouřadý
Opadavý jehličnan dosahující v domovině výšky 30–50m v mládí s hustě větvenou kuželovitou korunou. Někdy bývá označován jako „bahenní cypřiš“. Letorosty jsou zelené, později nahnědlé. Listy světle zelené s úžlabními pupeny. Brachyblasty 5–10 cm dlouhé. Na podzim oranžovohnědě až bronzově krásně barví. Vyskytuje se v bažinatých a záplavových lesích v jihovýchodní části USA. Lemuje břehy Mexického zálivu. Roste na březích řek na sever od státu Delaware až po Floridu. Vytváří zde souvislé čisté porosty označované jako tisovcové bažiny, které hrají důležitou ekologickou roli při záplavách. Zmírňují proudění povodňové vody a zvětšují i její rozlivovou plochu. Do Evropy byl introdukován brzo, v roce 1640. Dorůstá zde pěkných rozměrů a zvládá i kontinentální podnebí s mrazy okolo –30°C (Ukrajina).
Největší exemplář v České republice roste u Sladkovského rybníka v zámeckém parku v Dolní Lukavici u Přeštic. Literatura uvádí obvod kmene 399 cm a výška 28 m (stav k r. 1998). Dřevina je od roku 2010 chráněna jako Památný strom.
Pěkný a známý exemplář roste v pražské Stromovce (Královská obora) kousek od místního označení Dubový pahorek. Právě ve Stromovce se uvádí první místo introdukce tohoto druhu v Čechách v roce 1835. Pravděpodobně i vysoká hladina podzemní vody a vhodné půdní podmínky přispívají k vitalitě tohoto jedince. Jeho nejvyšší pneumatofor dosahuje cca 50cm (měřil jsem v r. 2010).
V naší botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze Na Slupi jsou dva pěkné exempláře tisovce dvouřadého, jeden je před skleníky v oddělení Konifer a druhý je u zadní branky u studentského klubu Mrtvá ryba. Rozměry prvního jedince jsou následující: obvod kmene ve 130 cm je 210 cm, výška je 23m; druhý jedinec má obvod kmene 160 cm a výšku necelých 20 m (měřeno v r. 2011). Oba dva exempláře netvoří dýchací kořeny.
Starých exemplářů tisovců je v ČR poměrně hojný počet (zejména v zámeckých parcích). Jedná se o atraktivní (a po splnění základních nároků) i v celku nenáročnou dřevinu.
Kultivary T. distichum:
´Pendens´ – nejznámější kultivar tohoto druhu s kuželovitou korunou, vodorovnými větvemi a převislými konci. Větvičky jsou přitisklé. Působí hustším a kompaktnějším dojmem.
´Cascade Falls´ – převislá forma. Zprvu roste vystoupavě, později se větve sklání až převisají. Po kontaktu se zemí se mohou po ní plazit. Často vytváří bizarní tvary.
´Fastigiata´ – roste úzce sloupovitě.
´Mickelson´ – úzce pyramidálně rostoucí kultivar. Širší než ´Fastigiata´, ale může s ní být zaměněn.
´Monarch of Illinois´ – široce kuželovitý až vejčitý kultivar. Širší a hustěji zavětvený než původní druh.
´Pévé Minaret´ – roste velmi pomalu. Vytváří nepravidelně kuželovitý habitus. Větvičky jsou stěsnané, světle zelné na podzim hnědé. Ideální do malých sadovnických úprav.
´Schloss Herten´ – zakrslý, nepravidelně kulovitý kultivar. Větvičky stěsnané, jehlice světle zelené. Opět vhodný do menších sadovnických ploch.
´Pévé Yellow´ – zajímavý kultivar se světle žlutě zbarvenými konci větviček.
´Secrest´ – nízký, tabulovitě se rozrůstající kultivar. Pokud roubujeme nízko nad zemí, vytváří plazivý dojem.
Kultivarů tisovců je samozřejmě více a nové stále vznikají. Výše je uveden základní výčet, mnohé nové kultivary jsou pouze „vylepšením“ těch běžnějších. Někdy bývají nejasného původu a neověřených vlastností.
Taxodium ascendens Brongn. – tisovec vystoupavý (syn. T. distichum var. imbricarium)
Nejednotnost v uvádění názvu tohoto tisovce je příkladná. Nejen pro lepší orientaci se přikláním k druhovému označení než varietě. Jde o opadavý druh tisovce dorůstající do výšky 15–25 m.
Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, Botanická zahrada Univerzity Karlovy v Praze
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 3/2012
