V minulých dílech jsme se zabývali částí defektů, které na stromech hodnotíme při vizuálních průzkumech. Jako poškození, která mají přímou statickou relevanci, označujeme především dva základní typy defeků – trhliny a dutiny. Těmi se budeme zabývat v této části našeho pojednání.
Trhliny
Trhliny v živých stromech můžeme rozdělit podle vzniku do tří hlavních skupin:
• Mrazové. Dřevo je špatným vodičem tepla. V případě, že dojde k prudkému poklesu teplot v krátkém časovém intervalu, může se stát, že zatímco vnitřek kmene zůstává ohřátý, periferie se smrští. Mohou tak vznikat obvodové trhliny. U většiny stromů je ale dostatečná izolace zajištěná kůrou nebo borkou. Čistě mrazové trhliny jsou proto v prostředí měst spíše výjimkou. Často ovšem může docházet k dalšímu šíření trhlin, vzniklých jiným způsobem, právě v důsledku jejich rozevírání v období mrazů.
• Infekční. Pokud se ve kmeni šíří dřevokazná houba, může se stát, že lokálně prostoupí až ke kambiu, které v důsledku toho odumře. Při dalším přírůstu okolních částí kmene dochází ke vzniku růstové deprese, příp. i trhliny. Obdobný jev můžeme pozorovat např. při poškození kmene korní spálou, kde opět trhlina vzniká v důsledku kalusování podélného poškození. V takovýchto případech je nutné počítat s důsledky infekce, prostupující vnitřní části kmene.
• Z přetížení. Pokud jsou nosné části kmene namáhané nad úroveň meze úměrnosti, dochází ke vzniku plastických (trvalých) deformací. Jejich vizuálním projevem může být přítomnost trhlin. Velmi častý je vznik takovýchto trhlin například v souvislosti s tlakovými vidlicemi v kosterním větvení. V případech, kdy trhliny probíhají axiálně (ve směru vláken), jejich vliv na stabilitu nosných prvků nemusí být zásadní. Pokud se ovšem šíří i v horizontálním směru, indikují nám pokročilá stádia selhávání a často se vymykají možnostem stabilizace.
Trhliny obecně představují porušení integrity krycích pletiv kmene či větví a mohou tak tvořit bránu pro průnik houbové infekce (pokud přímo nejsou jejím důsledkem). Infikované trhliny často indikuje tzv. bakteriální výtok – tedy tmavá tekutina, vytékající ze spodní části trhliny.
Velmi nebezpečné jsou trhliny, které se nachází v kosterních či silných větvích. Takové trhliny je často velmi obtížné nalézt – hlavně v případech, kdy dochází ke kontrole stromů v období vegetace. Je proto často třeba pro kontrolu koruny využívat dalekohledů.
Typem trhlin, které se zcela vymykají možnostem vizuálního průzkumu, jsou trhliny, které se vytváří ve větvích shora. Nejčastěji se jedná o důsledek korní spály, která může v korunách stromů vznikat například v souvislosti s obvodovou redukcí či uvolněním koruny ze zápoje. Nejvíce postižené bývají stromy s tenkou borkou, zcela pravidelně se s tímto typem defektu setkáváme např. u Fagus sylvatica ´Pendula´. U tohoto kultivaru jsou velké rozměry koruny kombinované se skutečností, že v důsledku převislého habitu není část větví stíněná shora. Tento typ trhlin lze často detekovat pouze při provádění ošetření s využitím výškové techniky. Je proto nutné komunikovat s odbornými arboristy, kteří práce provádí a případně modifikovat typ ošetření.
V současné době se nedoporučuje trhliny stabilizovat destruktivními postupy (stahováním tyčemi apod.), především z důvodu rizika narušení reakční či bariérové zóny, která se kolem trhliny vytváří. Lze zvážit instalaci bezpečnostních vazeb (jak dynamických, tak statických) výše v koruně, jejichž úkolem je limitovat velikost výkyvů poškozené části koruny. Častým stabilizačním zásahem je lokální redukce částí korun s trhlinami za účelem jejich stabilizace.
Dutiny
Dutiny vznikají jako důsledek rozkladu dřeva činností dřevních hub. Obecně je třeba zdůraznit, že dutiny jsou nutnou součástí procesu stárnutí stromu a není je možné proto chápat výhradně jako defekt. Od určitého věku stromu dochází ke vzniku fyziologicky nefunkční části dřeva uvnitř kmene, které se označuje buď jako dřevo jádrové (v případě, že je makroskopicky patrné – zabarvené) nebo jako dřevo vyzrálé (v případě, že ho nelze vizuálně odlišit od běli). Toto dřevo se v důsledku neukončeného tloušťkového přírůstu kmene hromadí v jeho středu a od určitého okamžiku začíná být pro strom zcela zbytečné. Uvolnění zde nahromaděných minerálních živin a odlehčení konstrukce nosných prvků rozložením tohoto dřeva některou ze dřevokazných hub je jednou ze strategií stromu, které ho charakterizují v období senescence. Jedná se o proces, který lze jen těžko chápat jako proces pro strom škodlivý.
Na druhé straně ovšem dutina, která vzniká ve stromě mladém či pouze dospělém (bez potřebné dimenze kmene), příp. dutina umístěná například v kosterním větvení nebo v jiné části s kumulací napětí, může představovat poměrně zásadní statické riziko. Jakým způsobem tedy přistupovat k diagnostice dutin?
Zásadním krokem při porozumění logiky vizuálního hodnocení vlivu dutin na stabilitu stromů je analýza následujících kroků:
Je dutina otevřená nebo uzavřená?
V případě otevřených dutin dochází k významné změně průběhu deformací kmene v okolí otvoru. Naopak uzavřené dutiny mohou být staticky zcela nevýznamné, především u stromů s menšími výškami a velkým průměrem kmene.
Reaguje strom vývojem kalusového valu?
Průběh napětí v okolí otvoru do dutiny může strom velmi efektivně kompenzovat vývojem masivního valu ránového dřeva. Dynamika jeho vývoje tak svědčí nejen o fyziologické vitalitě daného jedince, ale i o jeho biomechanickém chování.
Kde je dutina umístěná?
Je obtížné říci, zda jsou významnější dutiny a další symptomy houbového rozkladu lokalizované na bázi kmene (kde je větší moment působících sil) nebo v kosterním větvení a větvích (kde se síly sbíhají a kde je větší riziko přehlédnutí defektu). Obecně lze efektivněji stabilizovat defekty umístěné výše v koruně.
Jaký je průměr kmene?
Spolu s výškou stromu se jedná o zcela zásadní parametr, který ovlivňuje statické poměry stromu. V následujících dílech se budeme zabývat detailními metodami vizuální diagnostiky stromů a možností interpretace základní hodnoty stability stromů, dané třemi vrcholy „trojúhelníku stability“ pomocí výpočtu metodou WLA.
Jaká je zbytková stěna dutiny?
Z hlediska vznikajících deformací v místech maximálního namáhání se jedná opět o velmi významný faktor, který se ovšem ve většině případů vymyká možnostem vizuálního hodnocení. Často se proto uchylujeme k odhadovým vzorcům; v opodstatněných případech je možné sáhnout k využití přístrojových metod. Upozorňuji na skutečnost, že z důvodu již zmiňovaného rizika poškození obranných zón modelu CODIT je vyloučené ověřování síly zbytkové stěny dutin pomocí destruktivních postupů (použití přírůstového nebozezu, vrtaček apod.).
Stabilizace dutin
V případě úvah o možnostech stabilizace dutin je nutné respektovat aktuální pohled na konzervační ošetření, který byl popsán v minulých dílech. Každopádně se minimalizují zásahy do zbytkové stěny dutiny, jako je čištění rozložené hmoty, instalace vzpěr a samozřejmě i vyplňování dutin jakýmkoli materiálem. Je třeba akceptovat fakt, že základním postupem při stabilizaci dutin není pokus o likvidaci dřevokazné houby, která způsobuje rozklad dřeva, ale podpora fyziologické vitality stromu, který na tento rozklad reaguje. Pokud bude mít strom dostatek energie pro tloušťkový přírůst a pro tvorbu obranných zón modelu CODIT, bude pravděpodobně i úspěšný při své stabilizaci vůči tomuto defektu.
Zásadní možnost stabilizace stromů s dutinami představují stabilizační řezy, které byly představeny v minulých dílech a jsou popsané ve Standardu péče o přírodu a krajinu A02 002 – Řez stromů (viz standardy.nature.cz). Snížením náporové plochy koruny spolu se snížením výšky těžiště koruny lze provést velmi efektivní stabilizaci jakéhokoli defektu, umístěného na kmeni. Nevýhody takovýchto zásahů (zmenšení plochy asimilačního aparátu, riziko vzniku korní spály v koruně apod.) musí v konkrétních případech zhodnotit odborný arborista.
Možná je i instalace bezpečnostních vazeb, a to především v případech, kdy dutiny zasahují do kosterních větví nebo do oblasti větvení. Především dynamické vazby snižují rozsah pohybů jištěných částí a minimalizují riziko, že i v případě odlomení části koruny dojde ke vzniku škod. Požadavek minimální invaze do pletiv kmene při stabilizaci často vylučuje možnost použití vrtaných vazeb a v případě nutnosti instalovat vazby statické je proto nutné uvažovat o vazbách podkladnicových.
Je nutné podtrhnout, že přítomnost dutin nelze na úrovni vizuálního průzkumu detekovat jen na základě patrných otvorů. Je třeba sledovat i další symptomy, které ukazují aktivní rozklad působený dřevokaznými houbami. Jedná se např. o tzv. bakteriální výtok z trhlin či ran, přítomnost plodnic dřevokazných hub či dalších útvarů přímo spojených s jejich růstem (rhizomorfy, syrocia apod.). Častým symptomem spojeným s přítomností dutin bývá přítomnost výletových otvorů ptáků či stopy po činnosti datlovitých, kteří z infikovaných kmenů vybírají mravence. Podstatné je i studium celkového designu nosných prvků (kmene, větvení i kosterních větví), protože změny mohou indikovat reakční růst stromu v reakci na interní defekt.
Bližší pohled na dutiny a jejich stabilitu může poskytnout buď použití pokročilých metod vizuálního průzkumu (např. metoda WLA), případně použití přístrojových metod hodnocení k nimž se dostaneme v následujících dílech tohoto pojednání.
Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Rosice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2012.