Česká krajina stále skrývá nepoznané druhy ostružiníků. Vědci odhalují jejich rozmanitost

Česká příroda stále vydává nová botanická překvapení. Výzkum ostružiníků ukazuje, že i zdánlivě dobře známé rostliny mohou skrývat dosud nepopsané druhy. Na jejich objevování se podílejí terénní průzkumy, studium herbářových sbírek i moderní genetické metody.

Významnou roli ve výzkumu hraje také Jiří Velebil z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK).

Ostružiníky patří k nejsložitějším skupinám evropské flóry

Ostružiníky rostou na okrajích lesů, pasekách, podél cest i v křovinách. Přestože si jsou mnohé druhy na první pohled velmi podobné, ve skutečnosti jde o mimořádně pestrou skupinu rostlin. Jen v Evropě botanici rozlišují více než 750 druhů z podrodu Rubus. Jejich vývoj ovlivňuje křížení, polyploidie – tedy zmnožení chromozomových sad – a také apomixie, při níž vznikají geneticky shodná semena bez běžného pohlavního rozmnožování. Díky tomu vznikají stabilní, ale často jen jemně odlišné linie rostlin. „Ostružiníky jsou krásným příkladem toho, že ani česká příroda ještě není dokonale prozkoumaná. Někdy kolem určité rostliny chodíme celé roky, než se podaří prokázat, že jde o samostatný druh,“ uvedl Jiří Velebil z VÚK.

Pět nových druhů pro českou květenu a dva čeští endemité

Rozsáhlý průzkum ostružiníků v pohraničních oblastech a méně probádaných regionech přinesl významné objevy. Vědci potvrdili výskyt pěti druhů, které dosud nebyly na území České republiky známé: Rubus wirtgenii, Rubus fasciculatiformis, Rubus angloserpens, Rubus ambulans a Rubus stohrii. Současně byly popsány také dva druhy nové pro vědu – ostružiník tmavorůžový (Rubus atroroseus) a ostružiník nafialovělý (Rubus violaceifrons), které jsou endemické pro území České republiky. Rubus atroroseus se vyskytuje především v severozápadních Čechách a zaujme tmavě hnědočervenými prýty a výrazně růžovými květy. Rubus violaceifrons byl nalezen ve středních a východních Čechách a charakteristický je fialově zbarvenými žlázkami i červenofialovými čnělkami květů. Výzkum zahrnoval více než 1 500 lokalit, které botanici navštívili mezi lety 1995 až 2020.

Genetické metody odhalují nové druhy napříč Evropou

Moderní genetické analýzy významně mění pohled na příbuzenské vztahy ostružiníků. Nejnovější mezinárodní studie zaměřená na skupinu Glandulosi přinesla přesnější vymezení druhů a popsala tři nové taxony: Rubus coronae-aureae, Rubus divulgatus a Rubus piceeticola. Ostružiník Rubus coronae-aureae byl pojmenován podle jihočeské Zlaté Koruny a roste zejména v podhůří Šumavy a Novohradských hor. Rubus piceeticola je vázán především na smrkové lesy Šumavy, Bavorského lesa a Českého lesa. Pozoruhodný je také druh Rubus divulgatus, jehož výskyt sahá od jižních Čech přes Polsko až po Ukrajinu a Rumunsko. Přesto zůstával dlouhou dobu nerozpoznán a jeho samostatnost potvrdily až genetické metody.

Poznávání druhů pomáhá chránit krajinu

Přesné určování druhů nemá význam pouze pro botanickou systematiku. Jednotlivé ostružiníky se liší ekologickými nároky, vazbou na konkrétní typy lesů i reakcí na změny hospodaření v krajině. Jejich poznání proto přispívá k lepšímu hodnocení biodiverzity, sledování změn vegetace i ochraně cenných přírodních lokalit. „Pokud jednotlivé druhy nerozlišíme, část biologické rozmanitosti krajiny pro nás zůstává skryta. Ostružiníky zároveň připomínají, že významné objevy nemusí čekat jen v tropických pralesech – mohou růst i podél obyčejné lesní cesty,“ uzavírá Jiří Velebil.

Zdroj: VÚK