Svobodná země přináší svobodnou krajinu: 36 let proměn českého zemědělství

Před 36 lety skončila v Československu éra totalitní nesvobody, která výrazně poznamenala nejen lidské osudy, ale také podobu krajiny a způsob hospodaření. Násilná kolektivizace, zánik soukromého vlastnictví půdy a jednostranný důraz na maximální produkci zanechaly dlouhodobé dopady v zemědělství, venkovském prostoru i životním prostředí.

Česká krajina je přímým odrazem společenských a politických změn. Zemědělství patří k oblastem, kde se důsledky historických zlomů promítly nejviditelněji a nejhlouběji.

Zemědělství jako zrcadlo společnosti

Podle Ministerstva zemědělství patří zemědělství mezi nejcitlivější indikátory společenského vývoje. Totalitní režimy 20. století zásadně zasáhly do vztahu lidí k půdě i do samotné struktury hospodaření. Nacistická správa omezila zemědělcům svobodu rozhodování o produkci, komunistický režim následně odstranil i samotné vlastnictví půdy. Tím došlo k potlačení přirozené odpovědnosti člověka ke krajině, kterou obhospodařuje.

Svoboda získaná po 17. listopadu 1989 umožnila návrat k individuálnímu hospodaření, které spojuje právo rozhodovat s povinností pečovat o půdu tak, aby zůstala úrodná a živá i pro další generace.

Proměna krajiny a ztráta diverzity

Násilné scelování pozemků a rušení rodinných statků v minulém režimu přetvořilo českou krajinu do rozsáhlých, jednotvárných celků. Postupně mizely meze, remízky, drobné vodní toky i pestrá mozaika polí, která je klíčová pro biodiverzitu, zadržování vody v krajině a vyrovnávání klimatických výkyvů.

Srovnání se zeměmi, kde nebylo hospodaření narušeno totalitními zásahy, ukazuje, že zachování rodinného zemědělství a respektu k tradičním krajinotvorným prvkům vede k pestřejší, stabilnější a dlouhodobě udržitelnější krajině.

Návrat k odpovědnému hospodaření

V podmínkách svobodné a demokratické společnosti se české zemědělství znovu opírá o principy, které byly v minulosti potlačovány. Patří mezi ně rodinné hospodaření, úcta k půdě, šetrné výrobní postupy, rozmanitost krajiny a dlouhodobá péče o venkovský prostor.

Zemědělství je dnes chápáno nejen jako produkce potravin, ale také jako součást péče o společné přírodní dědictví. Odpovědný přístup k půdě a vodě zůstává nedílnou součástí udržitelného rozvoje venkova.

Podpora udržitelné krajiny

Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s dalšími institucemi dlouhodobě podporuje projekty zaměřené na udržitelné hospodaření, obnovu krajinných struktur, zadržování vody v krajině a adaptační opatření na změnu klimatu. Cílem je rozvoj venkova, který propojuje tradice s moderními přístupy k ochraně přírodních zdrojů a přináší přínosy nejen zemědělcům, ale i obyvatelům měst.

Zdroj: MZe