
Královské zahrady zámku ve Fontainebleau se staly vzorem pro další evropské parky. Renesanční parter se sníženou hlavní částí obsahoval v 17. století velké nádrže, které umožňovaly divadelní představení s bitvami na vodě. Později byly tyto nádrže zrušeny a na příkaz krále nahrazeny jedinou velkou vodní plochou v parku se stejným účelem.
Právě tento prvek, později kopírovaný Andrém Le Nôtrem, zde můžeme obdivovat dodnes. Stal se součástí barokních zahrad, například ve Vaux-le-Vicomte, Versailles či Chantilly, kde plnil stejnou úlohu.
Základy zahrad a parku položil František I. Francouzský. V 16. století byl zámek obklopen italskou renesanční zahradou s pavilonky a vůbec první grottou ve Francii. Další velké úpravy provedl Jindřich IV. Francouzský, když nechal přebudovat Královninu zahradu, nazývanou také Dianina. Šlo o soukromou zahradu krále a královny, jejíž okna směřovala přímo do zeleně; dnes je zahrada přístupná veřejnosti. Nachází se na severní straně zámku a sousedí s tichou ulicí Rue Denecourt. Fontánu zde zdobí socha Diany, římské bohyně lovu, a společně s grottou – umělou „jeskyní“, údajně první svého druhu ve Francii – ji vytvořil Tommaso Francini. Královský zahradník Claude Mollet pak navrhl parter jednoduše členěný cestičkami do obdélníků s květinovými záhony.
Jindřich IV. zahrady rozšířil a v 17. století se velký geometrický renesanční parter Grand Jardin s květinovou výsadbou stal největší ozdobou zámku. Neobvyklým prvkem bylo snížení hlavní části parteru, které umožňovalo z okrajů lépe pozorovat dění uvnitř. Mělo to svůj důvod – kromě cest jej tehdy členily velké nádrže, které parter protínaly ve tvaru písmene „T“.
Do působivé renesanční zahrady s fontánou mohly pro zjednodušení provozu vjíždět a vyjíždět kočáry z dnešní Avenue des Cascades. Přístup vedl přes monumentální terasu zdobenou antikizujícími motivy a kašnou. Další změny přinesl Ludvík XIV.,
který úpravami pověřil Andrého Le Nôtre a Louise Le Vau.
Celý text článku naleznete v elektronické a tištěné verzi časopisu Zahradnictví 4/2025
Text a foto: Ing. Miroslav Sedláček, Brno