(23. 11. 1947–24. 9. 2024)
Poslední týden v září jsme obdrželi smutnou zprávu o odchodu bývalé vedoucí a úžasné osobnosti Marie Sternthalové, která opustila pozemské zahrady v úterý 24. 9. ve věku 76 let.
Marie Sternthalová byla významnou osobností v dějinách Zásobní a sbírkové zahrady Teplice (předchůdkyně dnešní Botanické zahrady Teplice). Narodila se ve Slaném a své dětství prožila v obci Kvílice, 7 km severozápadně od Slaného. Vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu v Rakovníku, obor Pěstitel a chovatel. Po maturitě v roce 1966 nastoupila na Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita v Praze), kde vystudovala obor Fytotechnika.
Profesní léta
V roce 1971 vypsalo město Teplice inzerát na vedoucí zásobní zahrady. A byla to právě Marie Sternthalová, která byla na vypsané místo přijata. Kvůli smogu byly Krušné hory vidět jen výjimečně. Proto navrhla zpřístupnění zahrady veřejnosti a vytvoření ukázkových expozic ve sklenících. Chtěla, aby lidé a zejména děti mohli zajít do krásného prostředí a seznámit se s rostlinami a přírodou vůbec. Její nápad se líbil tehdejšímu teplickému starostovi Kindlovi i místostarostce Bayerové. Přislíbili finanční prostředky na vytvoření sbírek rostlin a jejich získávání nechali na Marii Sternthalové. Využila svých kontaktů v několika českých zahradách. Hlavní část sbírek získala z Lednice, z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, z Botanické zahrady a arboreta v Brně, kde v té době působil známý český pěstitel orchidejí Jindřich Dušek, který poskytl teplické zahradě řadu exemplářů. V roce 1974 při cestě pro banánovníky do Lednice došlo k havárii nedaleko Říčan u Brna. Auto viselo na svodidlech a Marie Sternthalová měla vážně poraněnou pravou nohu. V nemocnici, kde ji ošetřovali, vznikla básnička, kterou Marie ráda při každé příležitosti zmiňovala: „Do Lednice pro banány, na noze má velké rány. U silnice svodidlo, uřízlo ji chodidlo.“ Přátelila se s řadou známých osobností zahradnického a botanického světa – například s krajinářských architektem Ivarem Otrubou, alpinkářem Josefem Holzbecherem, botanikem Jiřím Haagerem nebo se zahradnickou rodinou Dvořákových. Za jejího působení proběhla rekonstrukce skleníků z počátku 20. století. Byly rekonstruovány do stejného tvaru (půdorysu). Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 1975 a již v následujícím roce 1976 zde proběhla 13. mezinárodní konference botanických zahrad. Účastnili se jí zahradníci z Polska, Bulharska, Německa, Nizozemska a bývalého Sovětského svazu. Marie Sternthalová vzpomínala, jak to byla na jednu stranu čest, pořádat mezinárodní konferenci v Teplicích, a na druhou stranu, jak to bylo náročné. Měla obavu, jestli je nově vzniklá sbírková zahrada na mezinárodní konferenci dostatečně připravená. Každopádně v ostatních zahradách si srdečné přijetí v Teplicích chválili.
Podnikatelské aktivity
Marie Sternthalová působila v Zásobní a sbírkové zahradě města Teplice do roku 1977, kdy z politických důvodů odešla do Ústí nad Labem pracovat jako obchodní náměstek Zahradnického podniku města Ústí nad Labem. V roce 1990 založila se svým švagrem firmu Flores s. r. o., která vlastnila dva květinové stánky u teplického nádraží a v nemocnici, a kamennou prodejnu na Tržním náměstí v Teplicích. Bohužel obchod časem neprosperoval, a tak hledala jiné uplatnění. Deset let učila na Hotelové škole v Teplicích. Studentům se snažila vštípit zásady správné komunikace a vystupování. I tato práce ji naplňovala a byla v ní šťastná.
Srdeční záležitost
Maruška dokázala lidi nadchnout a byla téměř za všech okolností pozitivní, vtipná a energická. Bývalí zaměstnanci se rádi scházeli a vzpomínali na “starou botanku”, a jak to všechno začalo... Na zásobní a později Botanickou zahradu Teplice nezanevřela. Svoji permanentku do botanické zahrady využívala snad nejaktivněji ze všech našich „permanentkářů“. Nebyl týden, aby do zahrady nepřišla a neprošla si ji. Velmi ráda sedávala na lavičce u jezírka, kde chytala paprsky slunce a vždy nezapomněla dodat její pověstné „já vás všude chválím, jak to tady dobře vedete“. Výstavy a různé akce chválila se slovy: „To je nádhera, to je nádhera!“ Poslední rozloučení s Marií Sternthalovou proběhlo 4. října 2024 v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích. Maruško, paní Sternthalová, doufáme, že vám nebeské zahrady budou přinášet stejné potěšení jako naše-vaše zahrada. Vaše vlídná slova a optimismus nám budou chybět.
Text a foto Mgr. Jan Ptáček, Ing. Anna Frolíková, Botanická zahrada Teplice, p. o.
