V příspěvku jsou diskutovány současné hlavní metody, potenciály a výsledky šlechtění pěnišníků (rododendronů a azalek) ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ). Zvláštní pozornost je zde věnována geneticky vzdáleným hybridizacím a rezistentnímu šlechtění. Představena je odrůda stálezeleného azaleodendronu Studenec jako nový zajímavý a perspektivní genový zdroj.
Rod Rhododendron L. (pěnišník) patří mezi jeden z druhově nejbohatších v rostlinné říši (přes 1200 planých taxonů; MacKay et Gardiner 2017), přičemž jeho zástupci mají slabé mezidruhové reprodukční bariéry (mezi druhy, které si nejsou příliš evolučně vzdálené) a poměrně běžný je i výskyt polyploidie. Naopak u pěnišníků dosud nebyla prokázána apomixie. Tyto aspekty splňují vhodné předpoklady pro pestrou šlechtitelskou práci.
Prioritní znaky ke šlechtění se týkají nejen samotného vzhledu, ale především jde o zvýšenou toleranci k nepříznivým podmínkám (Krebs 2018a, Cox 1993), jednotlivé segmenty odolnosti jsou však různé. Odolnost rostlin (rezistence, tolerance) závisí především na genotypu jedince, proto je pro šlechtění zásadní výběr primárního genetického materiálu. Jejím základním zdrojem jsou často plané druhy, klíčová však může být i jejich vnitrodruhová (mezipopulační) variabilita. Časově i prostorově náročné jsou pak selekční práce, které v každé fázi šlechtění vyžadují neustálý výběr těch v dané oblasti nejodolnějších a najadaptabilnějších jedinců (Krebs 2018a, Tigerstedt et Uosukainen 1996). Z hlediska odolnosti rozlišujeme dvě základní skupiny stresů, které na rostliny působí a vůči kterým je možné šlechtit: abiotické (fyzikální podmínky) a biotické (jiné organismy). Tyto kategorie však nelze vnímat odděleně. Stres vyvolaný jedním faktorem (zamokření, přesušení, škůdci atd.) totiž může zároveň zvyšovat vnímavost rostlin i k některým dalším (houbové patogeny, mráz aj.).
Počátek našeho programu zaměřeného na šlechtění pěnišníků se shoduje se založením VÚKOZ v r. 1927, dílčí cíle a metody se však v průběhu let měnily (Dostálková 1977 & 1981). Základními zdroji genetického materiálu pro současné šlechtění jsou sbírka genových zdrojů z Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity a kolekce botanických druhů VÚKOZ. V současné době využíváme zejména klasické šlechtitelské metody založené na záměrných kříženích a kombinovaných selekcích. Pro zvýšení variability potomstva využíváme vzácných a cenných genetických zdrojů (plané taxony a jejich F1/F2 hybridy). Hlavním cílem je šlechtění na odolnost vůči abiotickému stresu v klimatických podmínkách ČR, dnes navíc se zřetelem ke schopnosti kříženců snášet přímé sluneční záření, horko, přísušek a/nebo přemokření. Výběr rodičů zohledňujeme z hlediska: i./ genetického (tzn. rodokmenu) a ii./ fertility a vzájemné kompatibility. Některé genotypy jsou dobře funkční na mateřských, jiné na otcovských pozicích, další mohou mít zvýšenou schopnost hybridizovat s geneticky vzdálenými partnery atd. S narůstající komplexitou hybridů většinou bývá postižena fertilita, zprvu většinou samčí.
Dedikace
Publikace byla vytvořena v rámci "Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity" (MZE-62216/2022-13113/6.2.11) a institucionální podpory výzkumné organizace (VUKOZ-IP-00027073).
Článek byl odborně recenzován. Seznam použité literatury je k dispozici u autora.
Text a foto Mgr. Michal Severa, VÚKOZ, Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2024
