V možnostech úprav malých a rozsáhlých ploch zeleně je rozdíl, který je dán nejen technickými možnostmi používaných dřevin. Pro inspiraci si představíme některé snadno proveditelné koncepce 20. století, které zatím nevyšly z módy.
Základní otázkou je, podle čeho zjistit, co je u daného esteticky komponovaného celku považováno za vzhledné. Mnohé zahradní úpravy, nápady s úžasnými projevy, nejsou ničím jiným než obrazy. Sny, kterých se lze dotknout. Zahradní kompozice jsou výtvarná aranžmá promyšlená pro funkčnost trvající dvacet a obvykle mnohem více let.
Formální zahrada
U velmi malé zahrady jsou cestičky vysypané drtí, pískem nebo dlážděné. Jsou vedeny geometricky, jedna nebo dvě středem, případně kopírují okraje pozemku tak, aby od okraje zůstával metrový záhon. Často je záhon oddělen prkny nebo pletenými plůtky, dříve často kameny. Výsadba může být různá. V minulosti buď zelenina, nebo květiny, dnes jsou oblíbené kombinace. Ovocné stromy lze použít jak vysázené ve volné půdě tak teplomilné v nádobách. V období renesance býval prostor mimo záhony vydlážděn, záhony někdy ohraničené vyšší dlažbou, někdy šlo jen o zatravněné plochy. Běžně se vysazovala zelenina, květiny, ovocné stromy v travnatých plochách.
Větší plocha může být pojata jako zatravněná ovocná zahrada. V některých případech úprava cestiček nebo naopak záhonů vytváří motiv, kříž, hvězdu, kruh, výsadbou může být zobrazen erb nebo iniciály. Všechny prvky v zahradě jsou geometrické.
Text a foto Bc. Miroslav Sedláček, Brno
Seznam použité literatury je k dispozici u autora.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2024