Při popisech údržby travin a při jejich údržbě je od první poloviny 21. století používáno svazování vyšších travin. Je to doprovázeno informací, že traviny zimním vlhkem vyhnívají. Velké starší trsy travin, obvykleMiscanthus sinensis, se pak silně rozklesávají a uvnitř mají prázdné zcela vyhnilé plochy, tvořící jakýsi suchý nehezký kopeček zbytků. Této situaci lze předejít. Nikoliv svazováním.
Na zimní vlhko některé traviny trpí, jmenovitě jde například o druhy rodu Cortaderia selloana nebo Stipa gigantea, které je kvůli zimnímu vlhku třeba zcela zakrývat a právě to je důvod proč nejsou téměř vůbec pěstovány. Nejčastěji svazovaný Miscanthus sinensis snáší zimní srážky stejně dobře jako letní a snáší i celoročně značně vlhké půdy. Pokud jste ještě neviděli, jak Miscanthus sinensis na jaře vyrůstá z louže vody, pak teď víte, že snese krátkodobě i zaplavení a kořeny neuhnijí. Je tady jiná zrada. Trsovitě rostoucí traviny se šíří způsobem, který botanici popisují jako phalanx. Rostlina roste radiálně ve všech směrech od centrálního výhonu. Tímto růstem a hustotou porostu zcela potlačuje konkurenci ostatních rostlin.
Nejstarší část středu byliny stárne a usychá. Zcela přirozeně. Mladé rostliny mohou zůstat spojeny. Časem se však trs nehezky rozklesává a rozpadá na několik samostatných rostlin. To je jev, který lze pozorovat také u travin, jež se proti zimní vlhkosti obvykle nesvazují. Jedná se například o Festuca gautieri, F. ametystina nebo Penisetum alopecuroides, tedy nejen u Miscanthus sinensis.
Text: Bc. Miroslav Sedláček, Brno
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2024.
Úvodní ilustrační foto: Daniela Urešová