Blueberry scorch virus je patogen, který byl poprvé zaznamenán v roce 1980 na kanadských borůvkách ve Spojených státech amerických. V posledních dvou desetiletích byl rovněž detekován v několika evropských zemích. Ochrana proti šíření tohoto škodlivého organismu spočívá ve správném využití preventivních i přímých opatření.
Blueberry scorch virus (BlScV), syn. Blueberry scorch carlavirus, taxonomicky náleží do třídy Alsuviricetes, řádu Tymovirales, čeledi Betaflexiviridae a rodu Carlavirus (karlaviry). Dosud známými hostiteli tohoto viru jsou zástupci rodu Vaccinium (brusnice), zejména druh Vaccinium corymbosum (brusnice chocholičnatá/kanadská borůvka) a dále pak druhy V. macrocarpon (klikva velkoplodá/americká či kanadská brusinka) a V. virgatum/V. ashei (brusnice prutovitá/b. Asheiova).
Patogen byl poprvé popsán na druhu V. corymbosum ve státě Washington (USA) v roce 1980. V roce 2000 bylo další ohnisko výskytu BlScV zjištěno v provincii Britská Kolumbie (Kanada) a v roce 2001 též ve dvou dalších federálních státech USA (Connecticut a Massachusetts). V Severní Americe byl BlScV dosud zjištěn na území Kanady (v provinciích Britská Kolumbie a Québec) a ve Spojených státech amerických (ve federálních státech Connecticut, Massachusetts, Michigan, New Jersey, Oregon, Washington).
Příznaky napadení BlScV se do značné míry liší podle kmenů viru a odrůd borůvek. Symptomy se objevují v době květu a zůstávají viditelné od jara do poloviny léta. BlScV se může v polních podmínkách šířit velmi rychle a může mít významný dopad na vitalitu a výnosnost rostlin. Keře borůvek napadené tímto patogenem se zpravidla nikdy nezotaví. U některých odrůd může dojít k úplné nekróze květů, částečné nekróze listů, odumírání větviček, a nakonec i k úhynu rostlin. Naopak jsou i odrůdy, např. Bluecrop, u kterých se nemusí projevit příznaky napadení, ale listy rostlin mohou mírně zežloutnout, přičemž výnos plodů se sníží. U vnímavých odrůd může často nastat mezi infekcí a projevem příznaků až dvouleté latentní období. Příznaky mohou být též snadno zaměněny s jinými projevy způsobenými bakteriálními nebo houbovými chorobami, poškozením mrazem či nedostatkem výživy, a proto je k přesné identifikaci viru nezbytné provádět testování rostlin pomocí ELISA testu a metody RT-PCR (polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí).
Text: Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno, Foto: C. Teasdale
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2024
