V posledních letech se virové onemocnění maloplodost třešně (Little cherry disease, LChD) stalo velkým problémem pro pěstitele třešní a višní v některých oblastech ČR. Viry mohou způsobovat významné ztráty na výnosu v produkčních výsadbách, proto je nutné znát principy jejich šíření a přenosu. V roce 2023 probíhal monitoring virů maloplodosti LChV-1 a LChV-2 ve výsadbách třešní ve východních Čechách. Během studie byly sledovány tři produkční porosty, které se lišily stářím stromů. V jednotlivých výsadbách byly pro testování metodou real-time PCR odebírány vzorky listů a hmyzu. V rámci studie byl LChV-1 detekován pouze v jednom stromu. V případě výskytu LChV-2 byly výsledky závažnější, virus byl s odlišným zastoupením nalezen ve všech třech výsadbách, a to jak v odebraných vzorcích listů, tak i v tělech zachyceného hmyzu. Na základě výsledků testování byl vytipován nový potenciální hmyzí přenašeč, který by mohl LChV-2 šířit mezi jednotlivými výsadbami.
Maloplodost třešně
Virové onemocnění malopodost třešně, jejímž původcem jsou viry LChV-1 (Little cherry virus 1) a LChV-2 (Little cherry virus 2), se na třešních a višních projevuje různými příznaky, které mohou být velice závažné. Viry maloplodosti jsou schopné také přežívat v rostlinách, aniž by docházelo k projevům nějakých příznaků, způsobují tzv. latentní infekci. Jelkmann et al. (2008) ve své studii uvádí, že LChV-1 častěji vyvolává latentní infekci, zatímco infekce vyvolaná LChV-2 se na stromech projevuje typickými příznaky popsanými v literatuře. Symptomy se projevují zejména na plodech, u kterých je významně ovlivňováno jejich zrání a kvalita. Plody z infikovaných rostlin bývají malé, hořké a nedozrávají do požadovaných červených tónů (obr. 1, Eastwell & Bernardy 2001). U citlivějších odrůd na konci léta dochází k viditelné změně barvy listů třešní, které se zbarvují do bronzova (obr. 2, Welsh et al. 1976). Výskyt a projevy symptomů na infikovaných stromech mohou záviset na mnoha faktorech, mezi které patří např. stáří stromů, počasí, roční období, vnímavost odrůdy nebo i pěstitelské podmínky (Eastwell & Bernardy 2001). Výše uvedené skutečnosti značně ovlivňují správnou a včasnou diagnostiku virů prováděnou na základě symptomů. Pěstitelé díky tomu nedokážou včas v produkčních výsadbách rozpoznat infekci a zabránit tak dalšímu šíření virů. Protože je testování virů molekulárními metodami (PCR) v laboratořích časově a finančně náročné, a není proti virům k dispozici účinná ochrana, je důležité vysazovat bezvirózní rozmnožovací materiál, u kterého je podle vyhlášky 96/2018 Sb. povinností tyto viry sledovat a testovat. Tím by mělo být minimalizováno šíření infikovaného rostlinného materiálu z matečných porostů, přes školky až do nových výsadeb. Oba viry jsou totiž přenášeny vegetativním množením podnoží, očkováním a roubováním (Katsiani et al. 2015). V případě viru LChV-2 byl popsán navíc přenos pomocí vektorů červce javorového (Phenacoccus aceris) (obr. 3, Raine et al. 1986; Rott & Jelkmann 2001) a červce Pseudococcus maritimus (Mekuria et al. 2013).
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 12/2023.*
Text a foto: Mgr. Lucie Valentová, Ph.D., VŠÚO Holovousy s. r. o.