Možná se nadpolovičně shodneme, že průměrné teploty v tuzemsku meziročně opravdu spíše stoupají a dochází přinejmenším k nepříjemné změně rozložení srážek. Přestože s jistotou nevíme, co bude po zastavení Golfského proudu dál s klimatem v ČR, je spíše třeba, aby správa měst méně čekala co bude dál a více se přizpůsobovala omezení rizik a suchu. A to i v oblasti projekce, realizace a údržby zeleně. Je třeba změnit i zásady pro velké a staré stromy ve městech.
V zástavbě je třeba u starých nebo narušených stromů s velkými korunami preferovat kácení, pravidelně opakovaný nebo hlavový řez. U druhů s křehkými nebo dlouhými větvemi i jako prevenci.
Je třeba rozlišovat mezi použitím dřevin v lokalitě ČR, kde bývá krátkodobě velmi sucho, a oblastmi, kde bývá málo srážek. A také oblastmi, které jsou horké a suché. Hieke uvádí ve svém Lexikonu okrasných dřevin mezi jehličnany pro suché půdy například druh Microbiota decussata. Ta ovšem krátkodobě snáší přísušky, nikoliv ale teplo a sucho, jak jej známe z teplých míst jižní Moravy. Uvádí lísky, jako je Coryllus avellana, které půdní sucho zhoršují. Dalším problémem jsou patogeny a druhy dřevin, které uvolňují alelopatické látky. Přemýšlet je tedy třeba i při použití odborné literatury nad vhodností pro dané rizikové stanoviště. Hieke do sucha doporučuje tamaryšky, ty ale aridní půdy zasolují natolik, že se stávají neúrodnými. Alelopatické látky působí nejen vůči jiným druhům, ale nakonec i vůči rostlině, která je vylučuje. Tyto druhy je tedy třeba používat s vědomím rizika, ideálně ale v lokalitách, kde sucho není enormní.
Je snaha o zachování původní přírody v ČR ve městech. Stavu, jako by se nic neměnilo a nové choroby a noví škůdci nepřicházeli. I u nás ale najdeme původní suché biotopy a dřeviny z nich můžeme uměle namnožit a použít na místech, kde se nikdy nevyskytovaly. Je otázkou, zda je tento způsob ochranou přírody. V teplých oblastech najdeme odolné druhy původních dřevin, jako jsou některé domácí druhy dubů (Quercus cerris), dříny, rakytník, řešetlák, zimolez. Jako odolné vůči suchu jsou popisovány borovice Pinus mugo a Pinus sylvestris. Ty napadají houbové choroby a navíc i tyto dřeviny na extrémních stanovištích na výsluní masově hynou. Přesto je Pinus sylvestris pro své kvality často vhodnou volbou. Doporučované jsou jalovce J. communis, které ale mají typický tvar, devastují je svilušky a jsou velmi nepříjemné při kontaktu a údržbě, a navíc se neustále rozklesávají. Estetické i praktické použití je pak opravdu omezené. Další domácí jehličnany tolerantní k nedostatku vláhy jsou například tisy. Jsou velmi vhodné, ale i ty jsem viděl letos v nádobách veřejné zeleně usušené.*
Text a foto Ing. Miroslav Sedláček, Brno
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 10/2023.
