Všechny tři v nadpisu uvedené skupiny organismů jsou tzv. epifytické organismy (epifyty). Ty na stromech neparazitují a nepřijímají ze stromů živiny ani vodu. Na kmenech a větvích stromů se jen přichycují a ty jim slouží pouze jako opora. Protože všechny jejich orgány jsou umístěny ve vzduchu, označují se též jako aerofilní organismy, a protože se vyskytují na kůře dřevin, označují se též jako kortikální vegetace.
Živí se tzv. rostlinným humusem, který se atmosférickými srážkami hromadí v trhlinách kůry nebo přímo na povrchu epifytních organismů. Potřebnou vodu pak přijímají ze vzdušné vlhkosti. Všeobecně známými epifyty, které však pocházejí z tropických nebo subtropických oblastí, jsou např. bromélie (Bromelia), tilandsie (Tillandsia) nebo některé druhy orchidejí(Dendrobium, Vanda, Phalaenopsis, Oncidium aj.).
Epifyty však existují i u nás. Častou otázkou je, co způsobuje zelené nebo červené zbarvení kmenů a větví stromů. V tomto případě se jedná o řasy (Chlorophyta), což jsou nejjednodušší rostlinné organismy, jejichž mikroskopické tělo (stélka) není rozlišeno na kořen stonek a listy a nemá vodivá pletiva. Jestliže povlaky na kůře stromů jsou zelené, jedná se většinou o jednobuněčnou zrněnku obecnou (Pleurococcus vulgaris). Jestliže však tyto povlaky jsou hnědočervené (resp. cihlově zbarvené), pak jsou to řasy Trentepohlia umbrina (český název pravděpodobně nemají). Nejčastěji se vyskytují na kůře jabloní.
Na stromech se však vyskytují i mechy (Bryophyta), což jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky. Mechy i řasy preferují vlhká a stinná stanoviště, a proto je najdeme především na severních a spodních částech kmenů. Z celkového množství asi patnácti tisíc druhů mechů se v našich podmínkách na stromech nejčastěji vyskytuje sourubka hladká (Neckera complanata), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme), rohozub nachový (Ceratodon purpureus), plazivec obecný (Isothecium alopecuroides), klaminka keříčkovitá (Anomodon viticulosus), ale mohou to být i jiné druhy.
Zajímavými organismy jsou lišejníky (Lichenes). Jsou to ve skutečnosti dva odlišné organismy trvale žijící v jednom „těle“ (stélce) ve specifickém vzájemném soužití (symbióze) – lichenismu. Jedním organismem je houba a druhým řasa nebo sinice. Lišejníků je na světě známo asi 17 000 druhů a z nich se v našich podmínkách na stromech nejčastěji vyskytují některé druhy rodů misnička (např. m. korová – Lecanora chlarotera nebo m. proměnlivá - L. varia), terčovka (např. t. svraštělá – Flavoparmelia caperata), terčovník (např. t. zední – Xanthoria parietina nebo t. lysý – Physcia aipolia), ale i některé další druhy.
Mezi epifyty však nemůžeme počítat břečťan (Hedera) nebo loubinec (přísavník, „psí víno“, Parthenocissus), které sice stromy ovíjejí a k jejich povrchu se dokonce přisávají, ale to jen proto, aby se na nich přichytily. Potřebné živiny však získávají z půdy, kde mají klasické kořeny. Mezi epifyty nepatří ani jmelí či ochmet, které jsou poloparazity, protože vodu a v ní obsažené minerály získávají ze stromů, na kterých nejen rostou, ale do jejichž vodivých pletiv prorůstají specifickými kořeny (haustoriemi), kterými zarůstají do svazků cévní hostitelské rostliny.
Text a foto Ing. Jaroslav Rod, CSc.
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 10/2023.*
