Poslední díl věnovaný severoamerickým hvězdnicím (a hvězdnicím vůbec) bude zahrnovat druhy, které už společně netvoří žádnou ucelenou skupinu, ale půjde spíše o „zbytek“, který příliš nezapadal do dříve uvedených dílů. Nebude se ovšem jednat o žádné nezajímavé a okrajové druhy.
Mnohé z nich patří mezi velmi efektní rostliny s perspektivou úspěšného zahradnického použití.
Koneckonců výborný příkladem může být už první druh, Aster spectabilis Aiton. (dnes Eurybia spectabilis (Aiton.) G.L. Nesom. Vyskytuje se ve většině „pobřežních“ států východu USA. V českém překladu by její jméno mohlo být hvězdnice nádherná, což se ale nijak neujalo a nepoužívá. Rostlina vyniká velkými úbory jasně modrofialově zbarvených, nápadně úzkých jazykovitých kvítků se žlutým, postupně tmavnoucím terčem. Dorůstá 40–60 cm a poměrně dobře snáší i sušší, hlinitopísčité půdy na plném slunci i v polostínu.
Poměrně oblíbeným druhem je Aster pringlei Britton. (dnes Symphyotrichum pilosum var. pringlei (A. Gray) G. L. Nesom) ze severovýchodu USA a jihovýchodu Kanady. Pěstovaný je především kultivar Monte Cassino, který je k tomuto druhu obvykle řazen. Rostliny vynikají drobnými bílými květenstvími a velmi pozdní dobou kvetení. Nebývá výjimkou, že dokvétají ještě v listopadu, když už jsou okolní rostliny na konci vegetace. Jde o trsnatě rostoucí kultivar s výškou 70–90 (110) cm, nápadný rovněž velmi jemným olistěním. Rostliny relativně rychle stárnou (proti jiným kultivarům) a pro udržení jejich vitality je dobré je pravidelně přemnožovat (tj. dělit zhruba každých čtyři až pět let). Obecně dobře rostou na slunných i polostinných stanovištích a v propustnějších, ne příliš těžkých půdách. Poměrně dobře snáší i sušší půdy. Občas se pěstuje i botanický druh Aster pilosus Willd. (dnes Symphyotrichum pilosum (Willd.) G. L. Nesom. Ten tvoří spíše volněji rostoucí, spíše rozkladité trsy.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2023.*
