Keře jsou skupinou dřevin, která má své charakteristické vlastnosti a v krajině svůj nezastupitelný význam. Netýká se to však jen krajiny. Morfologicky jsou to dřevnaté rostliny, které se od stromu odlišují tím, že nemají centrální kmen a větví se přímo od země nebo jen těsně nad zemí. Od polokeřů se odlišují zcela vyzrálými dřevnatými větvemi, které mají adventivní pupeny. Zpravidla jsou nižší než stromy, ale hranice mezi keřem a stromem může být v určitých případech nejasná.
Srstka angrešt – Ribes uva – crispa
Nenápadný keř dorůstající výšky mezi 50–150 cm. Větve jsou řídce trnité s 1–3 sousedícími trny. Řapíkaté listy jsou v obryse okrouhlé, 3- až 5laločnaté. Po okraji jsou vroubkované nebo tupě zubaté. Hnědočervené květy jsou ve shlucích po 1–3 na krátkých stopkách. Plodem je kulovitá nazelenalá bobule, která se liší barvou i jejich chlupatostí podle poddruhů. V Čechách roste roztroušeně na kamenitých křovinatých stráních, suťových lesích nebo v příměstských (synantropních) lesích.
Růže podhorská – Rosa dumalis
Vícekmenný keř větvící se už od báze. Dorůstá do výšky přibližně 3 m a na konci obloukovitě převisá. Větve jsou pokryty různě velkými, ale vždy mírně zahnutými, trny. Listy jsou lichozpeřené se 2–3 jařmy. Oproti růži šípkové, jsou jednotlivé lístky hruběji pilovité až zubaté. Listová čepel je elipsovitá, ale není tak zašpičatěle protáhlá jako u růže šípkové. Ovšem i zde platí velká variabilita druhu, která je pro výsledné určení problematická. Květy, které se objevují v květnu až červenci, jsou zpočátku sytě růžové a při odkvétání blednou.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2023.
Text a foto: Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy*
