Nástup umělé inteligence, robotů a všelikých moderních vychytávek vnuká nejednomu z nás otázku, zdali my, botanici, budeme ještě potřební, zdali náš obor má budoucnost. Samozřejmě, že nám nebude vadit, když místo nás budou roboti úřadovat, chodit na schůze, zasedat v komisích, ale měli-li bychom ztratit možnost pracovat v terénu, náš život ztratí smysl.
Technické vychytávky vymýšlí i sami botanici, aby si usnadnili a zefektivnili práci. Člen oddělení geoekologie Botanického ústavu Jan Wild se podílel na testování, zda metody dálkového průzkumu země, při kterých lze získat spektrální záznamy zemského povrchu, mohou předpovědět druhovou nebo funkční diverzitu získanou klasickými botanickými terénními metodami. Konkrétně tedy šlo o to zjistit, jestli obraz z vesmíru je jaksi barevnější v místech, kde botanici zaznamenali v porostech více druhů a ty druhy jsou navíc funkčně rozmanitější. (Funkční diverzita znamená, že na jednom místě se současně vyskytují druhy s různými vlastnostmi, třeba stromy, keře a byliny, nebo pomalu rostoucí druhy společně s těmi rychle rostoucími.) Pokud by tomu tak bylo, pomohly by tyto metody sledovat diverzitu kdekoli na světě, protože údaje o spektrální diverzitě jsou snadno získatelné z družic, zatímco data o rostlinách, které na daném místě skutečně rostou, a o jejich vlastnostech jsou vzácná.
Pro zodpovězení otázky pracoval kolektiv autorů z několika akademických pracovišť se záznamy o spektrální diverzitě a biologické diverzitě ve více než 2000 čtvercích pokrývajících celou Českou republiku. Testování tohoto přístupu právě v ČR je umožněno tím, že díky mravenčí terénní práci generací botaniků jsou údaje o výskytu rostlin a o jejich vlastnostech k dispozici – dnes jsou uloženy v databázi Pladias.
Ačkoliv vyšší spektrální diverzita byla nalezena pro plochy s vyšší druhovou a funkční diverzitou, platilo to jen pro některá společenstva a vztah byl slabý. Zdá se tedy, že dálkový průzkum země nám zatím s výzkumem biodiverzity příliš nepomůže a že má stále smysl věnovat se dráze terénního botanika.
Zdroj: BÚ AV ČR, v. v. i.
