Dvoudenní konferenci ke 150. výročí narození prof. Bohumila Němce, která se pod záštitou rektorky UK prof. Mileny Králíčkové konala 8. a 9. června 2023 ve Viničné 7 uspořádala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Cílem dvoudenní konference bylo nahlédnout osobnost prof. Němce jednak v kontextu jeho doby, předchůdců i současníků, a tehdejších ideových proudů – tedy jako veřejného činitele a myslitele. Současně však také jako iniciátora a hybatele vědeckého programu experimentálního studia rostlin, který pokračuje a úspěšně se rozvíjí na našich univerzitách a ústavech Akademie věd ČR.
Jméno prof. Bohumila Němce (1873–1966) by nesporně patřilo do nejužšího kruhu kandidátů v pomyslné anketě o nejvýznamnější českou vědeckou osobnost 20. století. Stojí nejen na počátku české a slovenské, ale také evropské experimentální biologie rostlin zaměřené na studium buněčných základů vývojových a fyziologických procesů. Zároveň mimořádně aktivně vstupoval do akademického a politického veřejného života v nově založeném poválečném Československu.
Narozen 12. března 1873 v Praseku u Nového Bydžova, po středoškolských studiích studoval přírodní vědy na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Patřil mezi žáky prof. Františka Vejdovského, přednosty Ústavu zoologie a srovnávací anatomie. Potřeba založit na české větvi university ústav fyziologie rostlin vedla k rozhodnutí pověřit tímto úkolem právě začínajícího učence B. Němce, který v letech 1901–1903 ústav uvedl do chodu a r. 1907 byl jmenován jeho řádným profesorem. Němcovy objevy v oblasti buněčné biologie, rozmnožování rostlin a zvl. gravitropické růstové odpovědi kořenů mu zjednaly proslulost a autoritu jako velké osobnosti biologie na mezinárodní úrovni.
Jako přesvědčený vlastenec věnoval svoji pozornost ovšem také službě české akademické společnosti a veřejnému životu. Již jako student byl v r. 1893 perzekuován v tzv. procesu s Omladinou, politicky se angažoval v rámci státoprávní, posléze národně demokratické strany, za niž byl od r. 1918 členem Revolučního národního shromáždění a ve volbách 1920 zvolen senátorem v Národním shromáždění, jeho politická angažovanost vyvrcholila prezidentskou kandidaturou v r. 1935.
Patřil mezi iniciátory ustavení samostatné Přírodovědecké fakulty, k němuž došlo v době jeho děkanského období na Filosofické fakultě (1919-20), posléze zastával i funkci rektora UK. Význačná byla jeho přední organizační role v rámci České akademie věd a umění a v řadě domácích i mezinárodních struktur meziválečné československé vědní politiky. Intenzivně se věnoval popularizaci vědy nejen v rámci svého oboru, ale též jako zakladatel a mnohaletý vedoucí redaktor obnoveného předního obecně přírodovědného časopisu Vesmír.
V pozdním období života zůstával velmi aktivní navzdory počáteční nepřízni nového politického establishmentu po jeho přijetí do Československé akademie věd jako popularizátor, vedoucí nových kandidátských prací, zakladatel časopisu Biologia plantarum, při spolupráci s rozvíjejícími se akademickými ústavy na Slovensku nebo jako čestný reprezentant na kongresech při obnovování zahraniční spolupráce; jeho vklad do českého vědeckého života byl tak nepřehlédnutelný i v počínajících reformních procesech šedesátých let.*
Zdroj: PřF UK
