V dalším pokračování našeho putování za poznáváním škodlivých činitelů neblaze působících ve školkách jsme se dnes přesunuli k živočichům zvaným puklicovití (Coccidae). Těmto tvorům se budeme věnovat ve dvou na sebe navazujících částech (v tomto a příštím čísle časopisu) jak z obecného hlediska, tak i se zaměřením na některé konkrétní druhy – na ty, které jsou z našeho pohledu (či zaměření celého našeho seriálu) významné.
Jedná se především o puklici smrkovou (Physokermes piceae) a puklici švestkovou (Parthenolecanium corni).
Taxonomicky se tato čeleď řadí do hmyzu křídlatí (Pterygota), skupiny řádů s proměnou nedokonalou (Hemimetabola), řádu polokřídlí (Hemiptera), podřádu mšicosaví (Sternorrhyncha) a nadčeledi červci (Coccoidea).
Na hřbetní straně samičky bývá vypouklý sklerotizovaný štítek. Konec těla pak je rozeklán ve dva laloky. Nohy bývají buďto redukované či zcela chybí. Samičky kladou vajíčka pod sebe a častá je i partenogeneze. Zimu přečkává stadium larvy.
Puklice smrková
Nejvážnější nebezpečí tento škůdce (obr. 1) představuje pro mladé stromky – mladší kultury i sazenice (i když samozřejmě napadá smrky různého věku) – a taky rostliny na suchých stanovištích. Mladé stromky v důsledku sání zaostávají v růstu, popřípadě blednou a odumírají. Riziko umocňuje i fakt, že při silnějším napadení bývají jehlice a větévky, případně mladé stromky, pokryté lepivou medovicí, kterou následně obsazují černě. Nestrávené cukry, vylučované samičkami společně s výkaly, lákají též mravence. Při silném výskytu škůdce mohou napadené smrkové výhonky usychat. Tito živočichové se zdržují skupinovitě, obvykle v paždí mladých větévek či přeslenech mladých stromků.
Text
Ing. Antonín Muška, Brno
Přehled použité literatury a zdrojů obrázků je k dispozici u autora.*
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2023
