Správy národních parků Šumava, České Švýcarsko a Saské Švýcarsko budou moct lépe chránit ohrožené druhy a lesní ekosystémy. Pro dané oblasti totiž vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) vytvořili detailní mapy lesního mikroklimatu, které obsahují informace o důležitých lokálních efektech. Právě teplotní a vlhkostní podmínky specifické lokality zásadně ovlivňují prosperitu rostlin na stanovištích, uvedl dnes ústav v tiskové zprávě.
Doposud používané mapy byly podle ústavu odvozeny z měření na meteorologických stanicích a zobrazovaly pouze idealizované klimatické podmínky. Nové mapy zohledňují lokální efekty, například proudění chladného vzduchu do údolí nebo rozdíly teplot mezi jižními a severními svahy kopců.
"Z našich měření vyplývá, že lesy zmírňují extrémní výkyvy teplot a vytvářejí na velmi jemné škále mozaiku kontrastních mikroklimatických podmínek. Abychom tuto jemnou mozaiku mohli zmapovat, založili jsme v lesích národních parků Šumava, České Švýcarsko a Saské Švýcarsko síť několika stovek měřicích stanic pro sledování mikroklimatu," vysvětlil spoluautor map Matěj Man z oddělení geoekologie Botanického ústavu AV ČR.
Na více než 500 místech měřili odborníci vzdušnou a půdní teplotu, kterou následně propojili s daty z leteckého a satelitního snímání. Díky tomu mohli podle ústavu vytvořit mapy mikroklimatu v rozlišení pěti metrů pro celou oblast národních parků.
Podle spoluautora map Josefa Brůny z oddělení geoekologie Botanického ústavu AV ČR pomohou mapy především při plánování ochrany a managementu území unikátního mikroklimatu.
"Dobrým příkladem jsou chladné rokle Českého Švýcarska s výskytem horských biotopů a vzácných druhů v jinak nízko položené a spíše teplé polabské krajině. Nejnižší průměrné roční teploty se v chladných roklích pohybují kolem 6,3 stupně Celsia, což je srovnatelné s roční průměrnou teplotou například ve Stockholmu," sdělil Brůna.
Botanický ústav AV ČR je největším centrem botanického výzkumu v České republice, zkoumá vegetace na úrovni organismů, populací, společenstev a ekosystémů. Tamní vědci se podíleli i na vývoji dataloggerů, které umožňují evidovat průběh teplot a půdní vlhkosti až po dobu deseti let bez nutnosti externího napájení. Právě díky dataloggerům mohou odborníci mikroklimatické mapy tvořit.*
Zdroj: ČTK
