Území Kambodži se nachází na téměř krajním jihovýchodním cípu pevninské části Asie a přibližně 50 ostrovech v Jihočínském moři vzdálených do 100 km od pevniny. Přirozeně ekoregiony je většinová příslušnost území k tropickým savanám, méně k tropickým horským deštným lesům. Přírodní dispozice ovlivňuje hlavně průtok veletoku Mekongu v jeho dolní části, od severní hranice s Laosem a následným opuštěním do jeho delty ve Vietnamu. Podstatnou část teritoria vyplňuje velmi úrodná, nízce položená rovinatá oblast s kvalitními půdami hlinitého charakteru v kombinaci s písky a jíly. Severovýchod a jihozápad obsahuje i několik vysočin, resp. pohoří, které jsou historicky ale podstatně méně obydlené a pedologicky kvalitní než nížinný region, případně pobřežní oblast. Tato má silnou břehovou členitost s výskytem mangrovových bažin a přímořská nížina je úzkého profilu. Roviny tvořící tzv. centrální mísu země zaujímají tři čtvrtiny rozlohy. Obsahují však mnoho oblastí bažinného, záplavového charakteru nebo tropických lužních lesů. Na severovýchodě země se nachází nevysoká oblast s kopcovitou náhorní plošinou vyplněnou úrodnými půdami sopečného původu. Maximální teploty jsou v období březen až květen a dosahují až 40 °C. Nejnižší teploty ve vnitrozemských nížinných oblastech většinou neklesají pod 20 °C, v extrémech mohou být okolo 13 °C. Od prosince do dubna panuje období sucha s malou frekvencí i úhrny srážek a zároveň nižší vzdušnou vlhkostí dosahující 50 %. Období od května do listopadu se nechá nazvat dešťovou částí roku, kdy charakterem monzunové deště začínají v červnu a gradují v září a říjnu. Vlhké období roku se vyznačuje vyrovnanějšími teplotami obvykle v rozmezí 24–32 °C s běžně více než 80% vlhkostí vzduchu. Průměrné roční úhrny srážek v nížinách a pahorkatinách Kambodže dosahují 1300–1700 mm. Nejvyšší jsou zaznamenávány v jižních horách s přímořskou expozicí, které obnášejí kolem 5000 mm ročně. Vnitrozemská odvrácená část těchto pohoří je naopak nejsušší oblastí země s ročními srážkami cca 1000 mm. Přímořská část patří s 2000–2600 mm ročních srážek mezi vlhčí regiony země. Nespornou výhodou polohy kambodžského území je, že toto je na rozdíl od mnohých jiných zemí regionu zpravidla ušetřeno destruktivním tajfunům a případný jejich výskyt je zde nepoměrně málo četnější a slabší intenzity. Z přírodních faktorů ale kambodžské ovocnářství omezují pravidelné záplavy vyvolané zvýšeným průtokem řeky Mekongu, kdy jsou jimi postihované nejen převažující rovinaté oblasti podél jeho břehů, ale především povodí přítoků (zejména levobřežní přítok a stejnojmenné jezero Tongle Sap), jejichž vody proud Mekongu nepojme, přítok má poté obrácený smysl a vody se následně rozlévají v krajině. Tato situace se vyskytuje dvakrát ročně po dobu tří, resp. dvou měsíců. Některé oblasti jsou tímto způsobem zaplaveny až polovinu roku. Pozitivní skutečností v uvedeném stavu je pravidelný přínos úrodných sedimentů. V oblastech s déle trvajícími periodickými záplavami je ale možné ovocnářství praktikovat většinou pouze v místech s vyvýšeným terénem.
Ovocnářství a vinohradnictví
Velice příhodné přírodní podmínky zejména pro tropické ovocné druhy nebyly vesměs historicky využívány pro výraznější tržní model produkce. Zároveň patřila a dodnes zůstává velmi pestrá a bohatá nabídka ovoce přirozeně mezi snadno dostupné potravinové zdroje elementárního významu. Během francouzské kolonizace v první polovině minulého století a epizody japonské okupace nebylo ovocnářství preferovaným odvětvím jinak absolutně zemědělsky zaměřené ekonomiky. V sedmdesátých letech minulého století se vystřídalo pětileté období občanské války a následnými pěti lety destruktivní vlády Rudých Khmérů ve znamení genocidy vlastního národa, zejména intelektuálních části populace. Během této doby došlo k zrušení struktur státní správy včetně spojení se zahraničím, kompletnímu znárodnění, zrušení bankovního a peněžního systému, nucenému zotročení obyvatelstva v rámci vysídlení na venkov s budováním zavlažovací infrastruktury a primitivní formou zemědělství. Všechna města byla vysídlena na výjimky přítomných zajišťujících elektrárenskou a vodohospodářskou infrastrukturu. Čtvrtina obyvatelstva těchto pět let nepřežila. Agrární systém byl orientován především na produkci rýže, z ovocných plodin byly preferované plantáže banánovníků. V potřebě maximálního existenčního podmanění obyvatelstva byly cíleně ničeny například ovocné stromy mimo jejich výsadby, aby bylo zamezeno přístupu k potravinám mimo kontrolovaný systém. Po ukončení hrůzovlády vietnamskou invazí byl nastolen systém socialistického modelu zřízení a ekonomiky trvající do roku 1995, kdy došlo k obnově monarchie a zavedení tržního systému hospodářství. Prudce rostoucí ekonomika podpořená zahraničními investicemi se v základu postupně přeorientovala z historicky dominantního zemědělství na lehký průmysl s převahou textilního oděvního a turistický ruch. Přesto zůstává dodnes zemědělství důležitou součástí ekonomiky (½ zaměstnaných + 1/3 výkonu ekonomiky oproti 90% podílu v roce 1985) a dosud v něm tvoří hlavní podíl pěstování rýže. Nicméně během posledního čtvrtstoletí došlo k razantnímu nárůstu produkce komerčních plodin, včetně ovocných, a to jak místními zemědělci, tak prostřednictvím zahraničních investic v tomto směru. Pro investory se stala Kambodža nejen v ovocnářství zajímavým teritoriem díky vynikajícím přírodním podmínkám, poloze země, velmi levné a na venkově dostupné pracovní síly, ale také prostřednictvím řízení země, které probíhá v posledních letech v podstatě formou vlády jedné strany. V tomto smyslu platí rozhodovací monopol ohledně disponibility půdního fondu, jenž je ve výhradním státním vlastnictví a který často nebere v potaz generační obdělávání půdy, a na její využívání bez náhrady původním uživatelům jsou vydávané pozemkové koncese. Na takto vymezených plochách s výměrami nezřídka pohybující se v řádech desítek tisíc hektarů je následně aplikována plantážní forma intenzivního pěstitelství zahraničními subjekty. V roce 1998 byla například v tomto systému uzavřena smlouva s čínskou společností na pěstování palmy olejné, ovoce a produkčních lesních monokultur na kompaktní ploše 602 km2, bez ohledu na skutečnost, že 80 % této rozlohy se nachází na území národního parku. Země patří nadále do kategorie nejméně rozvinutých zemí světa, což platí i pro infrastrukturu, ale zároveň v rámci těchto zemí vyniká mírou růstu rozvoje posledních dvou desetiletí. Ovocné plodiny zaujímají čtvrtinový podíl na výměrách osázených trvalými kulturami, kdy ostatní tvoří v tomto souboru hlavně kaučukovníky, olejné palmy, pepřovníky a kávovníky. Kambodža byla v minulosti bohatým teritoriem z hlediska původních v přírodě rostoucích ovocných druhů. Vzhledem k masivní těžbě dřeva a rozsáhlému velkoplošnému odlesňování primárních forem lesů, které patří v této zemi k nejintenzivnějím na světě, Kambodža za poslední čtyři desetiletí nenávratně přišla o značnou část těchto cenných zdrojů. Vinohradnictví a vinařství jsou v zemi teprve velmi mladými obory.
Text Ing. Jiří Kaplan, foto: AdobeStock
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2023.