Višeň plstnatá je ovocným druhem zajímavým jak pro účely konzumace syrových i zpracovaných plodů, tak pro využití coby podnože pro peckoviny či k dalšímu šlechtění. Zatímco tradiční školkařské množení semeny nezaručuje zachování rodičovských vlastností, metodou in vitro lze celoročně získávat geneticky identické jedince.
Výchozí materiál byl vysterilizován v laboratorních podmínkách 0,15% roztokem HgCl2. Možnost množení explantátů in vitro byla následně testována na růstovém médiu Murashige & Skoog s 0,1 mg/l kyseliny indol-3-máselné a 1,5 mg/l 6-benzylaminopurinu. Po měsíci kultivace jsme stanovili průměrný multiplikační koeficient. Jeho hodnota se blížila 3,0. Tento biotechnologický postup je využitelný i v případě ozdravovacích postupů cenných kultivarů od systémových virových nebo fytoplazmových infekcí.
Višeň plstnatá (Prunus tomentosa Thunb.) je keřovitý druh peckového ovoce, dorůstající na původních stanovištích výšky jednoho až dvou metrů. Jedná se o východoasijský druh, který je původní pravděpodobně v oblastech západní a střední Číny, v Japonsku a Himálaje (Mareček & kol. 1999). Vykvétá velmi brzo, přibližně dva týdny před běžnými středoevropskými třešněmi a višněmi. Květy jsou oboupohlavné, vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na velmi krátké stopce, jsou bílé až růžové, kolem 2 cm v průměru. Kvete velmi bohatě po celé délce plodných výhonů (obr. 1). Plodem je krátce ochmýřená, dužnatá, světle červená peckovice kulovitého tvaru o průměru 1,0 až 1,2 cm (obr. 2). Plody jsou tvarově i velikostně značně vyrovnané. Vyznačují se velmi krátkou stopkou, pouze 3–5 mm dlouhou, takže větvičky jsou při dobré násadě z větší části vizuálně obaleny plody, což působí dekorativně i v době sklizně. V závislosti na teplotním průběhu počasí ve vegetačním období zrají počátkem léta – na konci června nebo na začátku července. Chuť plodů je převážně sladká, příjemně navinulá. Obsah vitamínu C je vyšší než u ostatních peckovin (Dolejší & kol. 1991). Kromě přímého konzumu jsou plody využitelné i pro běžné způsoby kuchyňského zpracování a konzervace – například do kompotů, ovocných šťáv nebo zavařenin.
Pěstuje se jako ovocná dřevina pro jedlé plody i jako okrasná rostlina pro účely krajinářské architektury. Na rozdíl od jiných druhů peckového ovoce nebyl tento taxon doposud prošlechtěn do většího množství odrůd. Využívá se i jako podnož pro slivoně pro dosažení zeslabeného růstu. Druh byl využit jako výchozí rodičovský komponent u moderních podnoží pro intenzivní ovocnářství, např. u řady Krymsk.
Jedná se o adaptabilní, ve dřevě mrazuodolný ovocný keř, který lze pěstovat i v severnějších oblastech, než je původní areál výskytu botanického druhu. Přestože brzy kvete, dokáže díky přibližně desetidenní periodě kvetení uniknout i pozdním jarním mrazíkům. Jako jeden z prvních ovocných druhů poskytuje potravu hmyzím opylovačům. Druh je zajímavý i svou nenáročností na půdu a v podmínkách globální změny klimatu zejména značnou suchovzdorností. Na příhodných stanovištích pravidelně plodí. Nevýhodou je citlivost keřů k napadení mšicemi a k systémovým infekcím viry (zejména šarka švestky, PPV) nebo fytoplazmou evropské žloutenky peckovin Candidatus Phytoplasma prunorum. V tomto ohledu se používá i jako dřevinný indikátor pro testování virů. Keře mohou snést i slabé zastínění, ale nejvyšší sklizně jsou dosahovány na otevřeném slunečném místě. Pouze je třeba chránit dozrávající plody před ptactvem.
Vysazuje se obvykle ve tvaru pravokořenných keřů. Agrotechnika pěstování je podobná běžným keřovitým druhům drobného ovoce. Při výchovném řezu se postupuje podobně jako u rybízu. Cílem je vytvořit vzdušný keř s pěti až sedmi kosterními větvemi. Dobře snáší prosvětlení nebo zmlazení. Reakcí na zmlazovací řez je podpora tvorby nových výhonů a zesílení intenzity růstu, což je u tohoto slaběji rostoucího druhu důležité pro udržení vitality a optimální velikosti plodů. Dochází tak k regeneraci přestárlých partií keře. Přestože je tvar keře pro višeň plstnatou nejpřirozenějším způsobem vedení, lze při pečlivém a každoročním odstraňování podrostu tento druh zapěstovat pro hospodářské využití i na jedno-kmenném tvaru i jako zákrsek.
Višeň plstnatou lze množit tradičně semeny. Nevýhodou tohoto způsobu rozmnožování je však potomstvo s různými vlastnostmi, náročnost na průběh stratifikace a ztráta klíčivosti pecek v případě přísušku. Cílem této práce bylo otestovat možnost alternativního celoročního vegetativního množení višně plstnaté pomocí in vitro kultury v kontrolovaných laboratorních podmínkách včetně možnosti využít takto získaný materiál pro další biotechnologické in vitro laboratorní postupy.
Text a foto Ing. Jiří Sedlák, Ph.D., Mgr. Matěj Semerák, VŠÚO Holovousy s. r. o.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2023.*
