V dnešním díle nás čeká dokončení problematiky škůdců zvaných listohlodi, kterou jsme společně načali v minulém čísle tohoto časopisu. V něm jsme si pověděli něco málo o obecné charakteristice tohoto uskupení i tomuto rodu nadřazených taxonů, stejně jako o jednom konkrétním druhu – listohlodu obecném (Phyllobius oblongus).
Pojďme nyní plynule navázat na předchozí (první) část dnešní částí druhou, ve které na nás čekají další konkrétní druhy a neopomeneme zmínit ani pár vět týkajících se ochrany proti těmto škůdcům, kteří škodí ve školkách, někdy však i mimo ně…
Listohlod ovocný (Phyllobius pyri)
Dospělec je brouk zavalitějšího rozměru, velikostně se pohybující v intervalu 5,5–7,0 mm. Tělo má zbarveno do černa, tykadla a nohy pak smolně hnědé (řidčeji světle rezavě hnědé). Na horní straně se nacházejí dlouhé, štíhlé, zpravidla kovově zelené (zlatozelené) či hnědavé (bronzové) a šedobílé šupinky. Hlava je o poznání více širší než delší. Přitom společně s noscem je hrubě tečkována. Larvy mají rohlíčkovitý tvar a nemají končetiny, naopak kusadla jsou zřetelná. Jsou přitom vázány na půdní prostředí, asimilační aparát tedy nepoškozují. I když je tento druh podobný druhům příbuzným, odlišuje se zejména relativně uniformní barvou celého těla i všech jeho přívěsků – tedy již zmíněným bronzovým či zlatozeleným nádechem. Brouci se rojí jedenkrát do roka, přičemž nejčastěji je nalézáme v červnu až červenci.
Text
Ing. Antonín Muška,
Brno
Přehled použité literatury a zdrojů obrázků je k dispozici u autora.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2022*
