Od poloviny 80. let 20. století v některých oblastech našich lesů poměrně významně škodí ponravy chrousta maďalového. Velikost ohroženého území je zhruba 10 tisíc hektarů a roční ztráty na výsadbách obnovovaných porostů dosahují 50–300 ha. Vzhledem k rozsahu obnovovaných kalamitních holin bude význam tohoto škůdce narůstat. Pro praktickou ochranu lesů je tedy důležité znát dobře jeho životní cyklus a možnosti obrany proti němu.
Chroust maďalový je významným polyfágním (má velmi široký okruh hostitelských druhů, které jsou vzájemně nepříbuzné) lesním škůdcem, který ve stadiu dospělce působí defoliaci listnáčů. Jeho ponravy poškozují kořeny sazenic i odrůstajících kultur lesních dřevin, ale také kořeny vzrostlých stromů.
Ponravy sestupují koncem června z místa žíru hlouběji do půdy, kde si v oválné dutince vytvoří v průběhu několika dní kuklu. Stadium kukly trvá 4–8 týdnů. Brouci vylíhlí v srpnu až září zůstávají většinou v místě líhnutí. V lehkých půdách zimují převážně v hloubce 20–50 cm.
K přesunu zimujících dospělců k půdnímu povrchu dochází v navazujícím roce již od ledna, případně února nebo až od dubna, při průměrné teplotě půdy 10 °C v hloubce 5 cm nebo 9,2 °C v 50 cm. Brouci setrvávají těsně pod povrchem půdy a očekávají příhodné podmínky k hromadnému vyrojení.
Chrousti se vyhrabávají z půdy od konce dubna a na půdním povrchu vznikají nápadné výletové otvory, které je možné využít ke stanovení abundance zimující populace. Proces opouštění půdy je podmíněn teplotou půdy a rašením budoucích živných dřevin. Suché teplé půdy dospělci opouští dříve než půdy těžké. V lesních porostech trvá tento proces 2–3 týdny dle stanovištních podmínek a k úplnému opuštění půdy u dospělců dochází začátkem května. Chroust maďalový v České republice vytváří relativně stabilní čtyřleté kmeny v Polabí a na území jihovýchodní Moravy, na které navazuje ještě oblast slovenského Záhoří.
Ing. Jan Řezáč
Zdroj: VÚLHM*
