Soukromé zahrady, které vznikaly na území tehdejšího Československa v první polovině 20. století, jsou stále málo známým fenoménem. Jde o početnou skupinu objektů, které se kontinuálně vyvíjí v čase, ale pokud nejsou rozpoznány jejich hodnoty, mohou být nenávratně ztraceny. Znalost původní podoby zahrady přitom nestačí k plnohodnotnému pochopení a hledání jejího dalšího vývoje. Je zapotřebí poznání v širších souvislostech a jejich vnímání v kontextu vývoje zahradního umění.
V letech 2013–2017 probíhal ve spolupráci ZF MENDELU v Brně a Národního zemědělského muzea v Praze výzkum financovaný z projektu Ministerstva kultury ČR (NAKI – DF 13P01OVV003 Zahradně-architektonická tvorba v kontextu realizace cílů národního obrození během 1. Československé republiky). Jeho cílem bylo zmapovat, vyhodnotit a posoudit tvorbu vybraných zahradních architektů pracujících na území republiky zhruba v letech 1900–1950 zejména z hlediska potřeb památkové péče. Úkolem bylo také ověřit, zda jsou díla dostatečně chráněna v rámci platných předpisů a tvorba metodiky péče o specifickou část národního kulturního dědictví. Další příležitost k prohloubení znalostí o soukromých zahradách první poloviny 20. století poskytl projekt NAKI II, který byl zpracováván Ústavem zahradní a krajinářské architektury ZF MENDELU v letech 2016–2022. Tento projekt byl zaměřen odlišně – metodami kritického hodnocení tří období vývoje evropského zahradního umění (renesance a baroku, klasicismu a romantismu a období 19.–20. stol.) vyhledat, porovnat, zařadit a formulovat jejich souvislosti s českým zahradním uměním se zvláštním zřetelem na hodnocení základních kompozičních prvků z hlediska prostorově-výtvarného. Odlišný náhled problematiky umožnil získání nových poznatků, které zasazují československou zahradu zkoumaného období do evropských souvislostí a jiným způsobem rozlišují jejich národní specifika (typické znaky).
Dílčí výzkum probíhající v rámci uvedeného projektu NAKI II byl v první fázi zaměřen na zjištění a popis klíčových momentů vývoje soukromé zahrady v zemích, které z hlediska tradice, kulturně-společenských a dalších vztahů mohly nejpravděpodobněji ovlivňovat dění v mladém Československu – Německu, Francii a Velké Británii. Ve druhé fázi bylo s využitím srovnávací metody přistoupeno k rozlišování s cílem definovat typické znaky české soukromé zahrady 1. pol. 20. stol. Typické znaky byly určovány na základě srovnávání tvůrčích principů a postupů osobností, které měly na podobu soukromých zahrad v Československu nejvýraznější vliv. Určená specifika české soukromé zahrady byla dále nahlížena v souvislostech s vývojem zahradního umění v uvedených zemích.
Text Ing. Barbara Ševčíková, Ph.D.,
Ústav zahradní a krajinářské architektury, ZF MENDELU v Brně
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 11/2022.*
