V našem putování napříč dějinami školkařství a jeho škodlivými činiteli jsme se dále přesunuli k celé velké čeledi zvané kovaříkovití. Z nich ve školkách nejvíce škodí kovařík lemovaný (Dalopius marginatus), kovařík hladký (Athous subfuscus), kovařík šedý (Agrypnus murinus) a kovařík kovový (Selatosomus aeneus). Jedná se o skupinu brouků, která je početnější; navíc je velmi rozmanitá, co se velikosti, barevnosti nebo třeba i potravní specializace týče. Jen tvarově jsou si zástupci velmi podobní.
Čeleď kovaříkovitých zahrnuje brouky (obr. 1 vlevo nahoře) protáhlého, štíhlého, dopředu i dozadu zúženého a poměrně plochého těla. Obecně připomínají tvarem těla krasce, ovšem na rozdíl od nich mívají kovaříci relativně prosté zbarvení (převládají zejména barvy černá, hnědá, žluté nebo červené, někdy i tmavě kovové). Uvádí se, že hlava je vždy širší než delší, přičemž tykadla jsou někdy dlouhá jako celé tělo, jindy zase dosahují do poloviny štítu. Zajímavá je rozmanitost velikosti jednotlivých druhů – známe od nejmenších u nás žijících – Quasimus minutissimus (šířka zhruba 1 mm, maximální délka pak 2,2 mm) až po Athous rufus (největší délka skoro 30 mm). Přitom celosvětově největší jsou zřejmě druhy středoafrického rodu Tetralobus (délka až 85 mm).
Text
Ing. Antonín Muška
Přehled použité literatury a zdrojů obrázků je k dispozici u autora.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2022.*
