Travařík Neoleucinodes elegantalis je druh motýla pocházející z jihoamerického kontinentu, který napadá výlučně zástupce čeledi lilkovitých. V případě zavlečení tohoto škůdce na evropský kontinent by mohlo dojít k ohrožení produkce lilkovitých plodin, především rajčat, paprik a baklažánu.
Travařík N. elegantalis se může šířit obchodem s napadenými plody a rostlinami s plody, stejně tak napadenými obaly plodů hostitelských rostlin. Klíčovým faktorem pro zavlečení škůdce je umístění balicích a manipulačních zařízení pro dovážené plody v blízkosti produkčních oblastí. V případě rostlin určených k dalšímu pěstování riziko představují pouze rostliny s plody, tedy rostliny pěstované pro okrasné účely. Rovněž plody nebo rostliny určené k dalšímu pěstování přepravované v zavazadlech cestujících jsou potenciální cestou k šíření škůdce, i když pravděpodobnost jeho zavlečení v tomto případě je menší než u komerčních zásilek.
N. elegantalis dosud má negativní ekonomický dopad na produkci lilkovitých plodin v Latinské Americe a na export plodů z této části světa. Způsobuje ztráty plodů buď přímo nebo sekundární infekcí způsobené jinými škodlivými organismy. Jedná se o potenciálně závažného škůdce rajčat, baklažánu a paprik, které jsou široce pěstovány na evropském kontinentu, přičemž za ohroženou oblast je především považována oblast Středozemního moře.
Usídlení škůdce ve venkovních podmínkách v ostatních částech Evropy se považuje za nepravděpodobné. V ostatních částech Evropy by se populace škůdce mohly usídlit ve skleníkových hospodářstvích. Eradikace či izolace tohoto škůdce by byly složité a nákladné a pravděpodobně by nebyly úspěšné jinde než právě v chráněných podmínkách skleníkových hospodářství.
Kontrolní opatření proti tomuto škůdci jsou vzhledem k jeho převážně skrytému způsobu života komplikovaná a spočívají v kombinaci opatření skládajících se z aplikace insekticidů, použití biologické ochrany a správných pěstitelských postupů. Načasování aplikací insekticidů je třeba přizpůsobit danému stadiu škůdce (vajíčka, mladé housenky nebo dospělci), protože každé stadium je zasažitelné pouze po omezenou dobu. K monitoringu travaříka lze použít feromonové lapače nebo se doporučuje provádět vizuální prohlídku porostu. V důsledku překrývajících se generací může být přítomno několik stadií škůdce, což limituje kontrolní opatření, protože proti různým stadiím je třeba použít rozdílné účinné látky přípravků na ochranu rostlin. Jako potenciální bioagens byly v literatuře popsány druhy rodu Trichogramma (T. exiguum, T. pretiosum a T. minutum).
Vědecké studie se rovněž zabývaly narušením páření škůdce pomocí sexuálních feromonů. Výsledky však ukázaly, že feromony by měly být přizpůsobeny různým populacím/biotypům škůdce, protože tyto mohou reagovat na feromonové lapače rozdílně. Rovněž šlechtění plodin může být přínosné v boji proti tomuto škůdci, jelikož slibné výsledky byly nedávno získány při selekci hybridu Solanum quitoense s rezistencí k Neoleucinodes elegantalis.
Text Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Zdroj fotografií: www.eppo.org
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2022 s tématem měsíce Zelinářství.*
