Višně (Prunus cerasus L.) byly pěstovány vždy méně než třešně, i když možnosti využití tohoto výrazného ovoce je ještě širší, než je tomu právě u třešní. Sladší odrůdy jsou vhodné jako stolní ovoce, pikantnější pak pro nejrůznější konzervárenské zpracování na ovocné pomazánky, džemy, sirupy, šťávy apod. Odrůdy se pomologicky dělí na kyselky, amarelky, tmavé sladkovišně a skleňovky.
Plocha intenzivních sadů byla v minulosti však podstatně větší než nyní. Stárnoucí výsadby se příliš neobnovují a plocha intenzivních sadů tak neustále klesá. Přitom výnosová jistota višní je poměrně dobrá, kvetou později než třešně a nebývají tak poškozeny pozdními jarními mrazy
Stromy nejsou nijak zvlášť náročné na polohy. Stanoviště však vybíráme mimo mrazové kotliny a chráněné proti mrazivým severním větrům. Půdy jsou vhodné hluboké s dostatkem vápníku, lehčí, propustné, nesnáší vyšší hladinu spodní vody a zamokřená stanoviště.
Je vhodnější pěstovat višně na generativně množených podnožích (ptáčnicích) a na podnoži Colt, která je středně bujně vzrůstná, na slabě rostoucích vegetativně množených podnožích (Gisela, řada P-HL-) většina odrůd roste velmi pomalu a slabě.
V minulosti byly pěstovány odrůdy jak cizosprašné, tak samosprašné. Všechny moderní odrůdy jsou v současnosti samosprašné, avšak stále se objevují i starší, které jsou cizosprašné a při jejich výsadbě proto musíme pamatovat na kombinaci odrůd, které současně kvetou a vzájemně se opylují. Raně kvetoucí višně se také dobře opylují s pozdě kvetoucími třešněmi.
Ve Státní odrůdové knize je v současnosti zapsáno osm plodových odrůd višní s úředním popisem a 18 odrůd s úředně uznaným popisem, což jsou převážně odrůdy staré, krajové, s pouze lokálním významem. Kromě toho se u nás vyskytují starší i novější zahraniční odrůdy, které se jeví jako zajímavé pro pěstování v našich podmínkách.
Níže jsou popsané významnější odrůdy českého a zahraničního sortimentu u nás se objevující, které jsou vhodné pro intenzivní pěstování. Odrůdy jsou řazeny v abecedním pořadí.
Érdi bötermö
Středně raná kyselka, zraje ve 4. třešňovém týdnu. Strom roste středně bujně, habitus tvoří polovzpřímený. Plodje středně velký, ledvinovitý, tmavě červený, stopku má středně dlouhou až dlouhou a tenkou až středně tlustou, se středním počtem středně velkých listenů. Dužnina má tmavě červenou barvu, je měkká až středně tuhá, středně šťavnatá, v chuti sladce navinulá, při plném vyzrání až navinule sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. Šťáva je červeně zbarvená. Pecka je v porovnání k plodu středně velká. Plodnost je středně velká. Jedná se o velmi kvalitní odrůdu, která je vhodná pro pěstování zejména v teplých oblastech, ve středně teplých vybíráme chráněná stanoviště. Plody jsou velmi kvalitní a chutné, vhodné nejen pro konzervárenské zpracování, ale i pro použití jako stolní ovoce.
Fanal
Pozdní kyselka, zraje v 6. až 7. třešňovém týdnu. Vzrůstnost stromu je středně bujná, jeho habitus vzpřímený. Plod je velký, tvarem kruhovitý, tmavě červený, jeho stopka středně dlouhá a tenká, počet středně velkých listenů střední. Dužnina je tmavě červená, středně tuhá, středně šťavnatá, v chuti nakyslá až kyselá, aromatická, dobrá. Šťáva má tmavě červenou barvu. Pecka je vzhledem k plodu středně velká. Plodnost je brzká, velká až velmi velká. Je to typická kyselka s plody velmi dobré kvality, určenými převážně pro konzervárenské zpracování, neboť pro přímý konzum jsou příliš kyselé. Vhodná je pro pěstování ve všech oblastech.*
Text a foto Bc. Tomáš Jan, ÚKZÚZ, Národní odrůdový úřad
Celý text článku včetně popisu doporučených odrůd naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 6/2022.
