Zemědělská výroba včetně ovocnářství je v současnosti pod zvýšeným tlakem na omezování používání syntetických látek při ochraně rostlin a údržbě výsadeb. Jde o pochopitelný požadavek spotřebitelů, který je zohledňován jak obchodníky, tak i politickou reprezentací na různých úrovních. Jedná se samozřejmě i o zájem ovocnářů a jednou z možností, jak snížit tyto vstupy, je omezení nebo vyloučení používání herbicidů.
Jejich používání se široce rozvinulo v období po druhé světové válce a přineslo nesporné výhody ve vysoké efektivitě účinku i produktivitě práce. V současnosti se již portfolio dostupných látek postupně zužuje a používání glyfosátu, na kterém je herbicidní ochrana v sadech významně závislá, je v budoucnu nejisté. Ze zmíněných důvodů omezování využití i pro své negativní dopady na půdu, životní prostředí a potravní řetězec je zřejmé, že z dlouhodobého hlediska není využívání herbicidů v současné míře udržitelné. Je tedy třeba hledat nové, ekonomicky i ekologicky schůdné cesty údržby příkmenného pásu (PP) bez kompromisů na straně růstu a výnosů ovocných stromů.
V praxi se nabízí několik řešení údržby PP využívaných v současnosti zejména v ekoprodukci. Jsou to například různé způsoby mulčování, plamenné plečky, vysokotlaké vodní plečky a podobně. Jako nejperspektivnější se však jeví vyšší zapojení kultivace půdy, tedy mechanická kontrola plevelů. Zkušenostem s kultivací PP pomocí různých zařízení a shrnutí hlavních výhod a nevýhod této metody byl věnován článek v Zahradnictví č. 3/2021. Pro větší zapojení těchto metod v ovocnářské praxi je zásadní nevýhodou vyšší časová náročnost. Ta vyplývá z nutnosti častějšího zásahu a zpravidla pomalejšího pojezdu při jeho provádění proti aplikacím herbicidů. To vede k vyšším nárokům na již tak málo dostupnou pracovní sílu a k vyšším spotřebám paliva.
Jak tedy zajistit při údržbě PP nižší náročnost ošetření na čas a energii bez negativního vlivu na růst a plodnost výsadeb? Jedno z možných řešení shledáváme ve využívání tzv. sendvič systému. Jedná se o koncept, jež byl navrhnut a vypracován ve Švýcarsku pro účely ekologického ovocnářství. Tento systém měl za cíl zjednodušit a zrychlit kultivaci PP bez nutnosti pořizovaní často složitých a drahých kultivačních strojů. Způsob údržby PP podle této metody spočívá v kombinaci kultivace a tzv. živého mulče. Konkrétně je kultivace prováděna po obou stranách PP, kdy každý kultivovaný pruh má šíři nejčastěji mezi 40–60 cm, ale v nejtěsnější blízkosti kmínků, tedy v linii řádku, je ponechaný zhruba 30–40 cm široký nekultivovaný pruh vegetace (obr. 1). Kultivace vnějších pruhů tak může být prováděna velmi rychle kultivátory, jež nevyžadují žádný pohon ani kontrolu výkyvu. Nejčastěji jsou v tomto případě využívány mělce pracující diskové kultivátory nebo pasivní rotační plečka, tzv. rollhacke. Jejich konfigurace by měla být taková, aby nedocházelo k nahrnování půdy do meziřadí nebo do ponechaného pruhu vegetace, ale aby zůstávala na svém místě. Vegetace v ponechaném vnitřním pruhu by měla mít ideálně několik vlastností. Měla by být co nejmenší konkurencí o vodu a živiny pro pěstované stromy, dobře zakrývat půdu a bránit prorůstání agresivních plevelů, nebýt atraktivní nebo ideálně odpuzovat hlodavce, případně být snadno založitelná a udržovatelná. Nároky na tento typ vegetace jsou tedy velmi vysoké, a proto se současný výzkum v oblasti údržby PP zaměřuje i tímto směrem.*
Text Ing. Luděk Laňar, Ph.D., Ing. Miriama Klosová, Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s. r. o.
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 6/2022.