Proměnu desítek lokalit v Česku i krajiny, které, třeba kvůli zatopení, zcela zmizely, přibližuje nová výstava na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Vychází z dlouhodobého projektu, jehož řešitelé sledovali změnu podoby i funkcí krajiny a to, jak na ni dopadly zásahy člověka. Dvě desítky míst tým představil už předloni. Výstava, která začala dnes, cílí na druhou část projektu. Lidé mohou expozici na Albertově navštívit do konce srpna.
Několik panelů výstavy i související web návštěvníky seznámí například s pozůstatky hornické činnosti na Trutnovsku, tím, jak rozmach textilního průmyslu v 19. století ovlivnil Rohlice a Vesec, nynější součásti Liberce, i to, jak se tato místa proměnila v poválečné době. Jako příklad území, jehož krajina prošla rychlými a dramatickými změnami, tým zmínil například oblast Karviná-Doly, kde stávala stará zástavba Karviné. Badatelé zdůraznili, že do poloviny 19. století tam byla běžná venkovská zemědělská krajina, což změnil rozvoj těžby uhlí, jejímž vlivem vyrostlo průmyslové město. Těžba nakonec podle nich na město dopadla, první potíže s praskáním domů a poklesy území kvůli poddolování začaly už ve 30. letech 20. století. Později bylo rozhodnuto, že stará zástavba těžební činnosti zcela ustoupí. Poté, co po roce 1990 přišel útlum těžby, nastala další změna, uvedli vědci. Místo funkce produkční má podle nich nynější tamní krajina funkce rekreační, sportovní a značnou část území popsali jako spontánně vyrůstající „novou divočinu“.
Spoluautorka projektu Lucie Kupková upozornila i na Novomlýnské nádrže: „To, co tam bylo dřív cenné, třeba meandry, bohatá přírodní společenstva, bylo zatopeno. Paradoxně však tak ale vzniká většinou něco nového, cenného. Ale třeba v tomto případě jsme přece jen víc ztratili, než získali,“ řekla vědkyně, která vede na fakultě katedru aplikované geoinformatiky a kartografie. „V případě zatopených území je nová funkce spíš rekreační. Rozvíjí se tam nejen vodní turistika, ale třeba na jižní Moravě i vinařská. Přeměněná krajina žije novými funkcemi, novým životem a často je to bohaté, ale je to úplně něco jiného,“ konstatovala expertka. Kupková dodala, že tým většinou využíval data ze stabilního katastru z poloviny 19. století. „V tom územním detailu katastru a parcel je krásně zachycena paměť krajiny, ta nejstarší struktura, s níž většinou pracujeme,“ řekla vědkyně. Podotkla, že se vědci snaží postihnout všechny významné změny, které ovlivnily daná místa, k čemuž slouží i moderní letecké snímky.
Projekt Dědictví zaniklých krajin: identifikace, rekonstrukce a zpřístupnění podpořilo ministerstvo kultury. Kupková uvedla, že v dalším projektu by se tým rád zaměřil na komplexní hodnocení změn v pohraničí v poválečné době. Na nynějším projektu pracovaly dvě desítky vědců a vědkyň.*
Zdroj: ČTK
