Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství. O jeho možnostech vydala zprávu asociace EASAC, sdružení Akademií věd členských států EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království. Za Česko se na přípravě zprávy podíleli vědci z Botanického ústavu AV ČR.
Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny, také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá. Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu. Roste riziko povodní i sucha.
Ohrožena je také biodiverzita, a to nejen na obdělávaných polích, ale v korytech řek, na pobřežích a v hloubi oceánů. Zemědělství je navíc zodpovědné za víc než třetinu všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů. Přesto všechno se nedaří řešit některé globální humanitární problémy, například nedostatek potravin.
Z těchto důvodů si asociace EASAC nechala zhotovit studii o alternativách k současnému systému zemědělské produkce. Zpráva se zaměřila na možnosti takzvaného regenerativního zemědělství a potenciál zelených polí k vázání skleníkových plynů. Na výsledcích zprávy spolupracovali také Eva Baldassarre Švecová a Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR.
Alternativa pro zdravější budoucnost
Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů. Měřítkem úspěchu je nutriční kvalita vypěstovaných surovin, nikoli jejich množství.
Tato idea se však setkává se skepsí. Dle kritiků by takové změny současnou průmyslově-zemědělskou produkci zpomalily a znemožnily jí uživit rostoucí světovou populaci. Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní. Regenerativní zemědělství například nevylučuje cílené použití pesticidů, jen vyžaduje nahrazení chemických postřiků za biologické alternativy.
Ztráta živin v půdě trápí celou Evropu
Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Pokud se rostlinám nedostává, růst je pomalejší a výživová hodnota jejich plodů nižší.
Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo. Platí to zejména v případě travních porostů.
Uvolňování skleníkových plynů z půdy je dnes problém a vědci se snaží najít řešení. „V prvním kroku jde o snížení intenzity uvolňování, v druhém, který by ideálně mohl běžet současně, je třeba zvyšovat obsah organické hmoty v půdě, a tím vázat uhlík,“ poznamenává Karel Prach z Botanického ústavu AV ČR a připomíná, že samotná půda CO2 nezachytává. Jsou to právě zelené rostliny, které během své fotosyntézy plyny z ovzduší odčerpávají.
Hledá se odvaha ke změně
Doporučením vědecké obce je, aby se změny vedoucí k regenerativnímu zemědělství staly pro jednotlivé státy EU prioritou.
V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny. To nutně také znamená omezit mechanické obdělávání.
Zdali se najde k takové změně vůle, je však nejisté. „Do budoucna je regenerativní zemědělství jediná rozumná cesta,“ říká Karel Prach. „Když však všude vidím řepková pole a další intenzivně obhospodařované kultury na velikých lánech, tak to asi bude velmi pomalá cesta,“ uzavírá.*
