V předchozím díle jsme si čtenáře dovolili stručně uvést do celé problematiky školkařství, jakož i jeho počátků, a to ve všech možných oblastech tohoto náročného odvětví. Řekli jsme si také něco málo o období od prvních zmínek do doby Karla IV.
V dnešním, v pořadí již druhém díle, pokračujeme po časové linii dále. Povíme si o dalším vývoji školkařství v následující etapě jeho existence, abychom se též na chvíli pozastavili i nad významnými osobnostmi, které se zasloužily o rozkvět školkařství u nás
V předchozím díle již zmíněný prof. Chaloupecký naznačuje, že k největšímu rozkvětu dospělo naše zahradnictví až v 16. a částečně 17. století před třicetiletou válkou. A proč? Zřejmě i díky tomu, že české panstvo se stěhovalo z, pro tu dobu již starých a nepohodlných hradů, do nových zámků, zvyšujících pohodlí a úroveň společenského života na úkor dosavadních hradů, vystavěných pro vojenské účely. K takovým zámkům náležely velmi často i přiléhající zahrady a štěpnice. V roce 1558 byla též vydána (tentokrát v Olomouci) další z publikací – Knížka o štěpování. Z ní uvádíme citát: „Zahrady některé samými toliko štěpy, jiné toliko bylinami a některé dvojím spolu posázeny bývají“.
Jiří Vratislav z Mitrovic (zemřel roku 1603) pátral po roubech ke štěpování a doslova napsal: „Nechť se to tak opatří, aby mi neoschly, a při každejch cedulka, jak který rouby sou, aby se věděti mohlo, ať se přiváže“. To potvrzuje, že již tehdy šlo ovocnářům o to vědět, jaké rouby štěpují.
Mistr Pavel Stránský ze Zápské Stránky ve svém spise O státě českém (Respublica Bojema) mimo jiné uvádí, že se péče o zahrady a štěpnice u nás nikterak nezanedbávala. Naopak – bylo zde „postaráno o velice čilé a plodné rozmnožování rostlin, stejně zahradních a sadových, jako lesních“. Také chválí obyvatele, kteří se podle něj „vynasnažují, aby jejich co nejlépe zařízené štěpnice, zahrady a květnice sloužily nejen užitku, ale i okrase“.
Z 15. a 16. století se zachovalo několik rukopisů o štěpování stromů a jejich pěstování. V 16. století a počátkem 17. století dosáhlo naše ovocnictví velmi vysokého stupně dokonalosti a jeho plody byly vyhlášené v celé Evropě.
Text: Ing. Antonín Muška, Brno
Foto: NĚMEC B., 1955: Dějiny ovocnictví. Praha, Československá akademie věd, 277 s.
Přehled použité literatury je k dispozici u autora.
Celý text článku naleznete v tištěné vrzi časopisu Zahradnictví 4/2022
