Acéna, bedrnička, plazilka – to všechno jsou české názvy rodu Acaena z čeledi růžovitých (Rosaceae) se kterými se můžeme setkat v literatuře nebo specializovaných zahradnictvích, které tento úžasný rod nabízejí. Některé druhy jsou vzácné, jiné se celkem běžně pěstují a jsou dostupné i zahradnické veřejnosti. Naopak jiné druhy přidělávají vrásky invazivním biologům pro svůj potenciál se nekontrolovaně šířit.
Zpravidla se jedná o nízké, vytrvalé a stálezelené byliny, které mohou na bázi dřevnatět. Listy jsou zpeřené, střídavě postavené. Květenství jsou kulovitá až válcovitá s četnými malými květy, které mají dva až pět (nejčastěji čtyři) kališních lístků, korunní lístky zcela chybějí. Počet tyčinek je od jednoho do deseti a jediný semeník nese krátkou čnělku s členěnou bliznou. Plodem jsou nažky obalené ostnitou číškou. Jednotlivé druhy se odlišují na základě znaků na listech, květenství a plodech.
Rod Acaena zahrnuje 57 druhů, které mají těžiště rozšíření v Jižní Americe (30 druhů), na Novém Zélandu (10 druhů) a v Austrálii (6 druhů). Jediný druh se vyskytuje v Jihoafrické republice – A. latebrosa a jednotlivé druhy nacházíme na izolovaných ostrovech v Tichém oceánu. Na Havajských ostrovech rostla A. exigua, která byla naposledy pozorována v roce 1957. O čtyřicet let později, v roce 1997, byla objevena jediná rostlina, u níž se vědci snažili mezi lety 1997–2000 o její rozmnožení, které selhalo.
Předpokládá se, že celý rod vznikl v jižní Africe, odkud migroval pomocí dálkového přenosu (long-distance dispersal) do Jižní Ameriky a následně na Nový Zéland. Je zajímavé, že došlo i ke zpětné migraci – z Nového Zélandu do Jižní Ameriky. Rozdílný je i původ druhů vyskytujících se vzácně na severní polokouli. Zatímco Havajské ostrovy byly osídleny z Nového Zélandu druhem A. exigua, do Kalifornie doputovala A. pinnatifida z Jižní Ameriky podél horského hřebene And.
Z důvodu snadného šíření pomocí ostnitých plodů, které se snadno zachytí za srst zvířete nebo oblečení člověka, byly některé druhy introdukovány do Irska, Německa, Velké Británie a amerického Oregonu. Velké problémy způsobuje A. novae-zelandiae, která pokrývá zejména písčitá stanoviště v blízkosti oceánu a vytlačuje původní a vzácnou halofytní vegetaci.
Význam v zahradnictví
Jejich okrasný význam tkví v olistění, zajímavých kulovitých květenstvích a plodech. Velmi dobře se uplatňují jako půdopokryvné rostliny, které mohou nahradit trávník tam, kde pro něj nejsou vhodné podmínky. Zároveň snesou i občasný sešlap a v zimě dekorují zahradu stálezelenými listy (v případě kultivarů i barevnými). V Chile byla takto experimentálně pěstována A. magellanica a použita jako odolná rostlina k rychlému zakrytí volné půdy. Lesní druhy (např. jihoamerická A. subincisa) lze použít jako podrost do polostínu pod vzrostlými stromy. Jiné druhy jsou naopak vhodné do skalek nebo do suchých zídek. Obecnou nevýhodou jsou nažky pokryté ostnitou číškou, která se snadno zachytne za oděv nebo srst zvířete. Rostlina se kromě snadného exozoochorního šíření (za pomoci živočichů), dokáže masivně rozrůstat a expandovat i do dalších částí zahrad. V péči o ní je tak nutné její rozšiřování omezovat.
Text a foto Mgr. Jan Ptáček, Botanická zahrada Teplice
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2022 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.
