Semena čínské astry [Callistephus chinensis (L.) Nees] byla do Evropy zaslána P. d´Incarvilleem. První rostliny vykvetly v roce 1730. Od prvního uvedení tohoto druhu uběhlo téměř tři sta let. Během těchto let prošla tato skromná rostlina neskutečnou proměnou. Kolébkou nejkrásnějších odrůd, které daly základ novým moderním odrůdám, byly firmy z Francie a Německa. Článek, který předkládám, pojednává o proměně sortimentu spočívající v neskutečné kompletní přestavbě jednoduchého květenství a habitu.
Astra čínská pochází z oblasti severovýchodní Číny, jihovýchodního Mongolska a severní části korejského poloostrova. Díky francouzskému botanikovi A. Thouinovi se z jeho dochované knihy z roku 1787 dovídáme, jak se tento kdysi nový druh dostal do Evropy. Jistý francouzský jezuitský misionář a botanik P. N. Le Ch. d'Incarville působící v Číně, posílal semena různých rostlin zpět do Evropy, konkrétně svému známému A. de Jussieovi do královské zahrady Jardin du Roi v Paříži, kde v roce 1730 poprvé vykvetla rostlina podobající se kopretině či sedmikrásce. V roce 1732 (Dillenius; Hortus Elthamensis) byla popsána a vyobrazena pod jménem Aster chenopodii folio annus. Později byla tato rostlina ještě několikrát přejmenována, a to na Aster chinensis (Linné), Callistema hortense či Callistema chinensis (Cassini), Aster indicus či Diplopappus chinensis (Lessing). Pojmenování této rostliny se ustálilo až kolem roku 1833 díky německému botanikovi Ch. G. N. Nessovi, který tuto rostlinu pojmenoval Callistephus chinensis, což v překladu znamená krásný věnec či koruna. První rostliny se řídce od báze větvily, měly pyramidální tvar a keřovitý habitus. Každá větev byla zakončena květenstvím a pod tíhou květenství se mírně skláněla k zemi. Dorůstaly výšky 50–100 cm. Rostliny měly jednoduché úbory zářivě bílé barvy s velmi výrazným žlutým klenutým středem. Trubkovité květy jsou oboupohlavné, paprskovité květy pouze samičí. Vnější paprskovité květy byly po obvodu seskládány v jedné až třech (někdy čtyřech) řadách. Původní rostliny, které se pěstovaly v evropských zemích, nakvétaly až na konci léta, proto jsou také v mnoha historických knihách popisovány jako královny podzimu.
Text Ing. Oldřiška Sotolářová, ZF MENDELU, Lednice
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2022 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.
