Houbový patogen Septoria apiicola je původcem onemocnění nazvaném septoriová skvrnitost celeru, které je považováno za nejzávažnější chorobu této významné zeleniny. Vyskytuje se prakticky ve všech oblastech pěstování celeru, kde při silné intenzitě napadení významně snižuje jeho výnos a kvalitu.
Základním zdrojem infekce se stávají napadená semena (s pyknidami), která se mohou vyskytnout i u více než 90 % partií osiv. V jednotlivých partiích osiv bylo zjištěno až 10 % infikovaných semen. Na semenech patogen zůstává životaschopný nejen ve formě pyknid, ale též ve formě mycelia nebo pyknospor, a to po dobu i více než 15 měsíců. Choroba přetrvává i na napadených rostlinných zbytcích, a to jak v půdě, tak i na jejím povrchu. Zde patogen může být životaschopný po dobu 4–11 měsíců (v chladnějších podmínkách déle než v teplém prostředí).
Základem preventivní ochrany proti septoriové skvrnitosti celeru je používání zdravého osiva. Jako vhodné se ukázalo osivo starší než tři roky. Takovéto osivo má pořád dobré osivové hodnoty (zejména klíčivost), ale je již bez životaschopných pyknospor, protože většina z nich ztrácí vitalitu již za 15 měsíců po sklizni semen. Důležitým preventivním opatřením je též účinná likvidace ostatních zdrojů infekce, především infikovaných rostlinných zbytků. Při pěstování celeru na jednom pozemku by se měl dodržovat minimálně tříletý odstup.
Vhodně prováděná závlaha, a především vyvážená výživa podporují růst nových listů a regeneraci listů napadených. Přestože existují rozdíly v citlivosti jednotlivých odrůd, při silnějším infekčním tlaku je lze považovat za prakticky bezvýznamné. Občas v literatuře doporučované termické ošetření osiva, tj. namáčení po dobu 30 minut ve vodě o teplotě 48 až 49 °C, je velmi riskantní, a tím prakticky nepoužitelné. Nejúčinnější a též nejekonomičtější ochranou proti septoriové skvrnitosti celeru by bylo zřejmě moření osiva, ale v současnosti nelze u nás tento způsob ošetření u celeru aplikovat.
Ošetření porostů celeru měďnatými přípravky je zpravidla považováno za méně účinné. V oblastech s pravidelným výskytem onemocnění by měla být ochrana započata od poloviny června a opakována v týdenních až čtrnáctidenních intervalech. V ostatních případech je možné zahájit ošetření při prvních příznacích napadení. Pro určení celkového počtu postřiků a délky intervalu mezi nimi má rozhodující vliv průběh počasí a intenzita napadení. Někdy je první ošetření doporučováno ještě u sadby před její výsadbou na trvalé stanoviště. Snižuje se tím riziko šíření infekce z rostlin vyrostlých z infikovaných semen.*
Text Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Zdroj fotografií: www.eppo.org
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 1/2022 s tématem měsíce Zelinářství.
