Nelze si nepovšimnout, jak se názvy developerských projektů v termínech běžných pro náš obor cítí dobře. I když se třeba jedná o jeden bytový dům, rádo se využívá pozitivních asociací, které v lidech „zelená“ pojmenování vyvolávají. Často se setkáme s názvy, které v sobě mají háje (Modřanský háj, Malešický háj), vinice (u vinic, villa dům na vinici, Císařská vinice), parky (Byty u parku, Kejřův park, zahrady (Panská zahrada, Letňanské zahrady), lesy (Rezidence u lesa). Ale i rostliny – Na Růži, U akátu, V jehličí, Sakura, U Boroviček, ale také se slovy zelený, green, eko apod.
Nová pomístní jména často vycházejí z lokálních souvislostí a pomohou novým obyvatelům nalézt či pochopit identitu místa jejich nových domovů. Jistě však názvy, které se našeho oboru dotýkají, vyvolávají libé pocity. Vždyť kdo by se chtěl stěhovat do lokality U fabriky, V bažinách, Ke skládce apod.
Současné výstavby mají různý přístup k sídlení zeleni, veřejnému prostranství i aktuálním, k životnímu prostředí měst šetrným přístupům, jako je například hospodaření s dešťovou vodou. Pomalu se začínají etablovat projekty, které reálně zavádějí znovu využívání šedé vody, uplatňují prvky modrozelené infrastruktury, počítají se zelenými střechami apod. Jistě mnoho opatření vychází z politiky developmentu, požadavků městské části, možná i celospolečenské nálady tlaku potenciálních zákazníků, ale i tzv. zdola od projektantů, kteří vědí, jak udržitelnou architekturu, urbanismus a krajinářské úpravy plánovat.
Šestina plochy pro zeleň
Z pohledu územního plánování se pochopitelně ve schvalovacích procesech do vzniku nových městských zelených ploch zapojuje jak státní správa, tak místní samospráva. Jejich nástroje jsou však vymezené zákonnými (často omezenými) mantinely, zvláště staví-li se na soukromých pozemcích. Spolupráce je však pro další fungování místa (a města) klíčová, a to nejen v počátcích výstavby projektu, ale také při jeho stárnutí – udržitelnosti, nákladovosti následné a rozvojové péče, která většinou spadá do kompetencí obcí a pochopitelně se promítá do jejich finančních i organizačních kapacit. Ochota domluvy a úprav projektů ve prospěch požadavků příslušné samosprávy, které nejsou vymezené zákonem, bývá rozdílná od minimální až po velkorysou a jejím příkladem může být projekt, který vzniká v Praze-Lysolajích. V něm je uplatněno nebývalé množství jak veřejné infrastruktury, tak občanské vybavenosti. Spolu s rodinnými domy, investovanými developerem, byly zastřešujícím architektonickým ateliérem naplánovány i bytový dům pro sociální bydlení, multifunkční kulturní dům s restaurací, společenským sálem a tělocvičnou, dům služeb pro rodinné centrum, lékařské ordinace a obchod a mateřská škola.
Nový urbanistický celek na ploše šesti hektarů zahrnuje poměrně velké množství veřejné zeleně, a to sice téměř jeden hektar. K tomu se zde aplikuje hned několik prvků modro-zelené infrastruktury (zasakovací pásy, akumulační nádrže na dešťovou vodou, zelené střechy, použití vysoko-vsakujících materiálů a další). Nebývale široké je i portfolio vegetačních ploch. Je zajímavé jak významem, využitím, tak i vlastním pojetím krajinářských (sadovnických) úprav. Charakter návrhu každé plochy následuje její využití i postavení v rámci nového mikrosystému sídelní zeleně. Klíčová je trojice výsostných obytných zelených veřejných ploch – náměstí, parku, a zahrady u komunitního centra, ty jsou doplněny plochami soukromých zahrad, plochami zelených střech a výsadbami v ulicích.*
Text Ing. Lucie Miovská, Ph.D., zahradní a krajinářská architektka
Vizualizace L. Fišer
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 11/2021 s tématem měsíce Realizace a údržba zeleně.
